Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím v křesle a svůj zrak upírám na oheň přede mnou, jenž v krbu tichounce praská. Jeho nenasytné plameny vztahují své žhnoucí ruce na nebohá polínka, která se v krbu mění na hustý šedivý popel. Jakoby dým, jenž se vane vzhůru od polínek, představoval jejich duše, jako by mizel s jejich životy.

Chci ještě přiložit, a poslat tak další dřívka na smrt, ale už žádné nezbylo. Musím se tedy vydat ven do té kruté zimy, která tam panuje a vládne celé přírodě.

Oblékám se a chci vyjít, ale jakmile s ukrutným vrzáním otevřu dveře, pocítím vládu strašné zimy na vlastní kůži. Nejdřív mi vítr svým ledovým dechem foukne do tváře hojnou dávku sněhových vloček, a potom přijde mráz. Ten jako by měl miliony ručiček a v každé z nich jehly jako břitvy, kterými mě bodá do tváře. Nedá se to vydržet. Vzdávám svůj boj a vracím se zpět do domu. Vší silou zavřu dveře, a přeperu tak průvan, který mi v tom bránil.

Vysílená se pomalu sesunu k zemi. Sleduji bezmocné vločky, jež mi tají na bundě a umírají jako ta polínka v krbu. Až na to, že tady je jejich vrahem teplo. Všechny ty vločky jsou na první pohled stejné, a přece tak jiné - mají v sobě něco, co je odlišuje...

Má těžká víčka přikryjí mé ospalé oči. Neusínám jen já, ale i oheň v krbu, kterému dochází dech. Najednou už není tím bezcitným vrahem, ale je stejně nevinný jako jeho oběti...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/umelecke-rozpravania/ohen-v-krbe.html