Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Moje oblíbené místo je natolik kouzelné, že se nedá popsat pouhými slovy. Ze začátku může kdekomu připadat jako obyčejné jezero ležící uprostřed pustých lesů, ale vždy když si sednu na lavičku a zaposlouchám se do ticha, jako bych prošla neviditelnou branou do jiného světa. Jezero už není tiché a smutné, nýbrž živé, ve vodě u hladiny se třpytí ploutve jezerních panen. Hlasy prosakující vodou zní andělskou krásou. Nad hladinou létají pestrobarevní motýli spolu s lesními vílami.

Víly pohupující se do rytmu překrásné písně vzbuzují dojem padajícího listí na podzim. Ve vší té kráse jako kdyby mraky najednou rozčílila radost půvabného světa magických stvoření. Zpočátku to tak vypadalo, ale ne, spíš to měla být ještě větší nádhera.
Z mraků začaly na vodní hladinu dopadat kapky deště, avšak radostně - jako štěstí malého dítěte. Jedna dopadla i na list poblíž mého ramene. Byla jiná než ostatní, byla spíš divoká než klidná, jako by měla svou hlavu.

Po krátké chvíli déšť ustal a nebe pokryly polštáře z bílých mraků, z nichž se k životu probrala čtyřbarevná duha. Duha rozjasnila celý den, vzduch byl rázem čistý a svěží.
Otevřu oči a rozhlédnu se - slunko už klesalo a krásný svět magie odplul i se svojí krásou zpět do mé fantazie. Promrzlá odcházím domů a přemýšlím, přitom schovávám klíč k mé fantazii zpět do hloubky mé mysli.