Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mám své vytoužené místo, kde se cítím svá, kde mě nic netrápí. Moje místo, kam nikdo jiný nepatří, jen já.
Cítím se zde pod ochrannými křídly. Je mi tu teplo a smutek zde nemá místo. Ta radost, to potěšení proudí celým mým tělem. Kdykoliv potřebuji oporu a pomoc, schovám se pod svá ochranná křídla, která mi vždy pomohou. V tom momentě cítím lásku. Je to můj malý zázrak. Nic nemusím říci, stačí jen pohled, a má spása je nadosah. Stačí jen natáhnout ruce a čekat na záchranu svých myšlenek. Na tomto místě se měním v něco lepšího.
To místo, které doufám že mi nikdo nevezme, je objetí mého milého. Objetí, o které bych nikdy nechtěla přijít ani na okamžik. Jsem přesvědčena, že existuje jen pro mne, pro nikoho jiného. Sice to může znít jako sobectví, ale na tohle sobectví jsem hrdá.
I když jsem v náručí mého miláčka zranitelná, cítím se v něm milovaná, krásná, uklidněná, nespoutaná, neohrožená, cítím, že nebezpečí nemá vůbec šanci. Avšak strach z možné ztráty toho všeho mi občas nedává ani spát.
Ovšem i moje místečko se může obrátit proti mně a změnit se na kousek světa. To se věci nevyvíjejí tak, jak bych si přála. Stává se pak ze mně tak trochu citový bezdomovec, který hledá útěchu všude možně. Ta však nikdy není tak dokonalá jako má ochranná křídla.