Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příroda. Jedinečná, barvitá, krásná, leckdy však ohavná a strašlivá. Zde ji však člověk ještě neměl šanci poškodit. Otevírá se přede mnou její pravá krása. Taková, jakou jen stěží jinde na světě uvidíte.

Zlaté paprsky letí skrz nekonečnou bariéru listí, větví a nástrah. I tak však doletí. Obrovské stromy, stejně jako malé keře, vynaloží veškeré své úsilí, aby se zlatý a hřejivý dotyk dostal až k tomu nejmenšímu lístku na zemi. Skála k nám promlouvá. Ne však sklesle, bez života a studeným tónem. Promlouvá k nám jinak. Je celá v objetí potoka, jenž jí dává pocit bezpečí. Je spokojená a šťastná.

Jak můžeme tento potok přebrodit? Velice snadno. Stačí se zeptat přírody. Stačí k ní promluvit a je to právě ona, která nám připraví bezpečnou stezku.
Rozhlédnu se. Balvany už stojí v pozoru. Chrání tůni, jež zrcadlí všechnu krásu zpět do přírody. Ale rovněž slouží jako věrný sluha svému pánu - přírodě. Jemně našlapuji a přecházím potok. Naše cesta nekončí.

Přiroda doprovází mé kroky svým orchestrem. Žbluňkající voda je doprovázena jemným zvukem šustících listů. Vše je pravidelné a přitom různorodé. Dokonalé. Zvědavé keře mi otevírají stezku a propouštějí mě dál do nitra, stejně jako stráž propouští hosty ke svému králi. Má duše začíná pociťovat strach. Stávám se člověkem v zajetí přírody, stejně jako zvíře v zajetí člověka.