Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vstávám do mrazivého únorového rána. Při pohledu z okna naší chaty se mi naskýtá obraz nádherné krajiny. Proto se rozhodnu vydat se na procházku po okolní přírodě. Ve spěchu se nasnídám, obleču a vyrážím ven.

Přestože venku panuje třeskutý mráz, hned první rozhlédnutí po zemi okolo mě uchvátí. Všude leží spousta sněhu, který vypadá, jako by byl poset drahokamy lesknoucími se na slunci, jež se po dlouhé době opět ukázalo. Odrážející se světlo mě nejdříve oslňuje, ale časem si zvykám a začínám vnímat tu krásu okolo. Vidím, že dokonalost sněžné krusty tu a tam narušují stopy zvířat, která opustila své úkryty. Mé kroky však míří do menšího lesíka, kde vždy, když mě něco tíží, najdu klid a urovnám si myšlenky. Toto místo se pro mě stalo svým způsobem magické, jelikož tam i v dnešní uspěchané době naleznu klid a pokoj. Již dlouho jsem sem nezavítal, a proto mě již první kroky mezi stromy obtěžkanými "bílou nadílkou" naplňují radostí. Dorážím až ke kdysi velkému potoku, ze kterého je nyní jen malá stružka hledající si cestu ve vymletém korytu mezi kameny. Přesto cestou vyruším srnku, která zrovna pila z onoho malého zdroje vody v lese. Utíká přede mnou. Pokračuji po směru říčky, až dojdu k nevelkému jezeru. To je kupodivu zamrzlé jen zčásti. Po jeho hladině plují kry, mezi nimiž se pohybují labutě. Tuto scenérii dlouho pozoruji a neuvědomuji si, že počasí se změnilo a na zem se snášejí první vločky nastávající chumelenice. Ze zamyšlení mě vytrhne až husté sněžení. Proto vyrážím cestou zpátky do tepla chaty.

Když tam dorazím, vypadám už spíše jako sněhulák než člověk. Proto se jdu rychle převléct a ohřát. Teplo domova mě však ukolébává ke spánku. Usínám a sním o krásné cestě zimní přírodou.