Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je ticho a klid, zaslechnout lze jen cvrlikání ptáků, občasné projíždějící auto nebo rachot kolejí, po kterých přejíždí jedny z prvních ranních tramvají. Nad městem se vznáší lehký ranní opar, z něhož čouhají stovky věžiček. Skrze něj se snaží teplé paprsky slunce proniknout a probudit ospalce ze svých měkoučkých pelíšků, ve kterých se až doposud snaží snít své sny.

Je velice brzo, v ulicích není nikdo krom pár studentů, kteří se snažili užít si večer a až teď se vracejí domů, aby se shledali se svou postelí a vyspali ze svého alkoholového opojení, jež jim zamlžilo mysl. Míjejí se s několika nebohými lidmi, kteří musí tak časně ráno vstávat, spěchajíce do práce. Je ticho a klid.

Jen občas se někdo z nich na chvíli zastaví a podívá se na vycházející zářivou kouli, která se snaží dostat skrz ranní opar nad městem s cílem vše kolem probudit.
Květiny otevírají své kalichy pod náporem teplých paprsků a kolem v zelené pokrývce jsou na koncích stébel zachycené drobné kapičky rosy, jež se blyští jak noční obloha.

Pomalu ale jistě se probouzí život, okna domů se otevírají, aby se ospalci nadechli nového dne, všude jde cítit nahořklá vůně kávy, která je snad v každé domácnosti a která jediná je dokáže přesvědčit k tomu, aby se vyhrabali z postele. Lidé vycházejí do ulic s touhou po novém dni, s nadějí, že bude něčím nový, výjimečný. Město se zaplňuje, ticho a klid se ztrácí a zaplňuje jej ruch života. Je ráno, je nový den, je nový život.