Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zlatý panovník právě dokončoval svou každodenní pouť oblohou, již byl velmi unaven a rád by i ulehl do své postýlky. Nikde neviděl svého bratra Stříbrného mužíka. Netrpělivě ho vyhlížel. Konečně, spatřil ho, jak vykračuje ze svého paláce a hrdě kráčí s žezlem v ruce plnit své povinnosti. Za ním kráčeli jeho věrní poddaní, skorem jako pastýř a jeho ovečky. Hned trochu ozářili svou září matičku zemi. Zlatý panovník mohl jít s klidným svědomím spát, také už na nic nečekal a zalehl.

Stříbrný panovník se rozhlédl po svém království, všude byl klid a zdálo se vše naprosto v pořádku. Panovník se usmál, zahlédl malého trpaslíka, který poslouchal pohádku od Zlatovlásky. Zlatovláska si česala své krásné kadeře a přitom vyprávěla svému příteli Šmudlovi pohádku na dobrou noc. Zlatovláska se podívala do vodního zrcadla, byla spokojena, nový účes se vydařil. Mýtina byla osvícena a panovník spatřil svůj omyl, žádný trpaslík ani Zlatovláska, to stará vrba se chvěla ve větru a naslouchal ztrouchnivělý pařez. Panovník se musel zasmát, jak šero někdy zklame i ostříží zrak.

Krajinou se ozval písklavý zvuk. To jen větřík škádlil vršky stromů, zbystřil Zrzku, zlomyslně zamířil dolů a polechtal ji na oušku. Zrzka se chudák probrala a nevěděla, co se děje. Zahlédla mizející větřík, zlostně po něm hodila ořech a zalehla zpět do pelechu, zrovna se jí zdál tak krásný sen, snažila se ho přivolat zpátky. Rošťák jeden, to mu nedaruji, byly poslední myšlenky Zrzky, než propadla do hlubokého spánku.

Panovník pohrozil jen tak na oko nezbednému větru. Zaposlouchal se do nočního ticha, už nebyl slyšet žádný šepot, jen zlověstné ticho. Všichni dole spali. Král zkontroloval své poddané, byli na svém místě a hleděli, zda je král spokojen a nic nepotřebuje. Panovník se pomalu blížil ke konci své noční pouti. Byla to namáhavá cesta a on už se těšil do své postýlky. Zaslechl první zvuky, jak je měl rád, pro něj znamení spánku, ale pro jeho Zlatavého bratra budíček. Jeden kohoutí skřek zbožňoval a druhý proklínal. Viděl Zlatavého mužíka vylézajícího z postele a připravujícího se na svou pouť. Odebral se i se svým služebnictvem do svého paláce, s ním odešla i jeho věrná družka Tma. Krajina se začala probouzet se spánku. Zlatý mužíček polechtal Zrzku, aby náhodou nezaspala. Šmudla netrpělivě budil Zlatovlásku, rád by doposlechl včerejší noční příběh. Zlatavý panovník se podíval dolů a zřel své probouzející království, vše bylo v pořádku, a tak se mohl věnovat své družce Světlu.