Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mým nejoblíbenějším místem je naše zahrada. Je to místo klidu a odpočinku. Mám tu soukromí, protože hustý plot z tújí brání každému pohledu zvenku.

Na jaře se do zahrady po dlouhé zimě opět vrací všechen život - ptáci nádherně zpívají, rostliny se probouzejí a vše znovu dostává nádherné barvy, které říkají dobré ráno světe. Každé nadechnutí čerstvého jarního vzduchu je jako oprášení staré dobré knihy.

Před letním sluncem se schovávám ve stínu naší 15 let staré jabloně, která stále má ta nejsladší jablka. Na naší zahradě také pěstujeme rajčata, papriky a cukety, proto si každého letního deště ceníme jako zlata. Při parných dnech se můžu ochladit ve křišťálově čisté vodě jezírka ve stínu lípy.

Vždy na podzim naše břečťanem porostlá skalka zčervená stejně jako listy javoru, které studený vítr sfoukává na zem. Když se takhle ochladí, všichni pavouci a brouci zmizí do škvír mezi naskládaným dřevem přichystaným na zimu. I přestože se dny krátí a zeleň pomalu mizí, vysokým smrkům u naštípaného dřeva nepadá jehličí a šetří mi práci s hráběmi.

V zimě je celá naše zahrada pokryta bílou pokrývkou a po sklípku a cestě k němu není ani pohledání.
Pokaždé když sněží, vykouknu z okna - pohled na sněhové vločky, narážející na zamrzlé jezírko, je k nezaplacení. Proto je to mé oblíbené místo.