Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se řekne Vysočina, tak se mi vybaví krásná příroda okolo Hamerské přehrady, kde trávím skoro celé léto na chatě. Jedno místečko mi je však nejmilejší. Je tam krásný klid, a proto mě nic neruší v mém přemýšlení.
K mému místečku vede lesní cesta s drobnými kamínky, mezi kterými na svět vykukuje nízká travička. Máloco ji vyruší, jen občas nějaký zbloudilý cyklista nebo houbař, který hledá zachumlané hříbečky v mechu. Tato cestička mě dovede přímo až na kamenný most. Ty kameny jsou na jeho obou stranách. Jejich rozměry jsou tak velké, že to vypadá, jako by je sem ledabyle naházel nějaký obr. A právě na nich je mé útočiště pro mé myšlenky.
Jen tak se posadím a hledím na klidnou hladinu Hamerské přehrady. Špatné myšlenky nechám odplavat a jen tak se nechám unášet krásou přírody. Vítr laškuje s lístky osiky přímo nade mnou, a pak zas s mladými břízkami, které jsou nepravidelně rozmístěny na výčnělku do klidné vody. Z břízek je slyšet, jak se ptáčci předhánějí v cvrlikání a nic jiného je kolem sebe nezajímá. Jen sem tam mrštně vyskočí drobná rybička a zase rychle zmizí pod hladinou. Všude kolem mě vystupuje z vodní hladiny písek a za ním se ladně kymácí rákosí. Mé oči nikdy nepřehlédnou dva kopečky na protějším břehu, které jsou právě typické pro Vysočinu. Na hřbetu jednoho z nich sedí dvě chaty marně se snažící vykouknout za vršky ztepilých smrků.
Někdy je krásné jen zavřít oči a nechat se unášet těmi všemi zvláštními zvuky přírody. A právě proto je mi tady nejlíp.