Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím ve své školní lavici a nahlížím oknem do pestrobarevné zahrady. Listy z vysokého stromu padají na trávu pokrytou studenou ranní jinovatkou. Spadané listí vytváří mně připomínající paletku všech různých barev. Nachází se zde barvy od pampeliškově žluté až po krvavě rudou. Školní jezírko už vypadá jako bez života. Po létání vážek a kvákání žab již není ani zmínka. Nejspíš se už celá zahrada pomalu uchyluje do přicházejícího zimního spánku. Myslím si, že tento rok je počasí velice rozdílné než předcházející roky. Vzpomínám si, že jako malá holka jsem byla v tuto podzimní dobu nabalená v zimní bundě a v chlupaté čapce, zato teď mohu klidně vyjít v obyčejné mikině. Globální oteplování mě už začíná opravdu trochu děsit.

Ručička na školních hodinách ukazuje 8:30 a venku jde stále vidět mlha. Vypadá to, jak kdyby někdo celou oblohu počmáral bílou křídou. Lístky květin už přestávají být zmrzlé jako ráno, protože se začínají přes křídovitou mlhu prodírat první sluneční paprsky, tudíž vše začíná roztávat a ukazovat svou spanilou krásu. Sluneční paprsky se mi od školního jezírka odráží do mých zelených očí, trhnu sebou, když letmo zahlédnu přebíhat přes barevnou hromadu listí malou veverečku. Nejspíš hledá něco k snědku. Snad najde ještě nějaký spadlý oříšek, ale celkem o tom pochybuji, protože s přicházející zimou přichází také davy lidí, shánějíce ořechy na každoroční pečení cukroví.

Školní zahrada mi na podzim připadá, jako kdyby měla dvě tváře. Ráno vám nahání husí kůži. Vše je tmavé a bez emocí. Listy jsou zmrzlé a pokryté malou vrstvou jinovatky. Celá zahrada vám připomíná starý černobílý obrázek bez života. Všude je jenom temnota. Panuje tu jenom bolest a žal. Zato když se přes hrůzostrašnou mlhu probojují hřejivé sluneční paprsky, jako kdyby zahrada sundala svou temnou masku a vyměnila ji za úplný opak - příjemnou, zářící tvář, jež vám dopřává pocit bezpečí. Někomu toto počasí může být nepříjemné, ale pro mě je to období, které mne uklidňuje a dělá šťastnou.