Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je brzy ráno a všichni ještě spí. Při pohledu z okna na nenápadný sluneční svit za lesním obzorem mě najednou ovládne touha navštívit lesní království.

Svěží tráva mi tiše šustí pod nohama, když pomalu kráčím pod klenbou stromů. Nasaji do plic vlhký vzduch, který mi svou pryskyřicovou vůní omamuje smysly. Zakloním hlavu a pátrám alespoň po kousku modré oblohy. Široko daleko mě obklopuje jenom zeleň, dokonce i mohutné kmeny stromů jsou pokryty vrstvou sametové mechové přikrývky.

Po chvíli, když už si začínám říkat, že les je podivně jednotvárný, přeletí mi před očima drozd a začne navlékat melodii líbezného zpěvu na šňůru ticha. Pod botami mi praskají neživé větvičky stromů, což asi vystrašilo malého zajíce, jenž doposud v poklidu žvýkal stéblo trávy. Květy modrých zvonků, jež jsou ozdobami na smaragdovém koberci, se při dechu lesního vánku pohybují ze strany na stranu. Keříčky lesních jahod tíží třpytivé slzy ranní rosy. Nemohu odolat a utrhnu si pár těch červených granátů. Jejich sladká chuť se mi jemně rozplyne v ústech.

Letmo pohladím hrubou kůru jedné z borovic a své tělo položím do hebké mechové peřiny. Rosa mne příjemně zastudí. Nebojácný motýl mi usedl na ruku, zatímco ostatní pestrobarevní otakárci opylují voňavé květiny. Paprsek vycházejícího slunce si našel cestu mezi větvemi borovic a stydlivě mě pošimral po tváři.

Ačkoliv nerada, vydávám se na zpáteční cestu. Na lesní pěšince si dopřeji ještě jeden nesmělý pohled na vzdálený les.