Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kráčím po mýtině a již z dálky vidím špičky smrků a jedlí. Na této mýtině dříve bývaly ty nejhezčí a nejstarší stromy, ale prý je napadly brouci živící se lýkem. Teď zde trčí ze země pouze pařezy, přes které rád skáču.

Došel jsem na kraj lesa. Půjdu teď už radši po cestičce, abych nezabloudil, neboť již odtud poznám, že je tento les velice hluboký. Cítím vůni dřeva, smůly, asi znovu kácejí. Také cítím čerstvý vzduch, jenž mě vždy uklidní, na rozdíl od toho špinavého městského. Vidím hnízdo kosa, který krmí svá ptáčátka. Slyším vrčení motorové pily, zpěv ptáčků i ťukání strakapouda do stromu, chvilkami také slýchám šustění větví o sebe.

Vydávám se po cestičce. V tomto lese platí pravidlo, že čím dál jste od lesního okraje, tím je tu větší ticho a méně světla.
Po cestičce dojdu až do středu lesa. Slyším padání vody, proto obejdu hustý porost. Uvidím studánku, ze které se hned napiji. Voda odsud chutná sladce jako med a zároveň dodává sílu. Nejradši si nechám vodu protékat prsty, je to jako pohlazení od vodní víly. Na tomto místě bych mohl být i celé hodiny.

Už musím jít. Nerad odcházím z tohoto kouzelného místa. Však vím, že se brzy vrátím, neboť to tady miluji.