Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když přijedete do Lásenice, dýchne na vás klidná atmosféra a čerstvý vzduch. Moje vesnice v sobě však skrývá i něco jiného. Její okolí tvoří krajina, kterou mám ze všech nejradši...

Je to krajina plná lesů, rybníků a pestrobarevných luk. Když se projíždím na kole, slyším šplíchání vody, šeptání lesů i tichý vítr. Nad celou krajinou se vznáší usměvavá tvář slunce, která sem přináší jasné a tolik vítané světlo. Rozzáří louku a i krajina se díky němu zelenavě prosvětlí. Vše mi připadá jak brána do jiného světa, v níž zpívají ptáci a vše je obdařeno láskou mezi zvířaty.
Když jezdím krmit k rybníkům, vždy si v takové přírodě odpočinu. Jsem daleko od lidí i všech starostí. Na hladině se odráží můj obraz a vítr jej vesele rozhání po vodní ploše. A ryby vědí, že jsem to já.

Nejraději pozoruji, jak se zde mění roční období.
Když přijde jaro, poslouchám, jak se potok probouzí.
V létě zase zpravidla svítí slunce a na modré hladině rybníka se odráží stín stařičké vrby, která roste u břehu. Louky, rozprostírající se po celém okolí, zezelenají a jsou posety milióny rostlin různých barev i velikostí.
Na podzim prší listí a lesy si šeptají.
A když nastane zima, ve vzduchu poletují sněhové vločky jako bílí motýli a potok není pod ledovým sáčkem paní Zimy skoro ani vidět.

Krajino, doufám, že tady budeš stále a že budeš mít více takových obdivovatelů, ke kterým patřím i já. Snad tvé kouzlo najdou stejně jako já...