Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z vyhřátého pelíšku vylézám o půl deváté ráno s příjemným pocitem tepla po těle, cítím vůni klasických vanilkových rohlíčků.
Snídám a každé sousto si vychutnávám zvlášť pečlivě. Po snídani následuje pár čokoládek z adventního kalendáře. Idylka ale končí. Je zima. A pro mě to znamená nevystrčit ven ani nos. Je ale i Štědrý den a to pro mě znamená každoroční vypuštení vánočního kapra, ač dnes už vím, že jeho rybí život tím může skončit. Další tradicí, kterou opravdu nemůžeme vynechat, je tatínkova jediná činnost, a to opatření borovičky. I když vím, že je to nelegální a zakázané, bez toho by prostě nebyly Vánoce. Se zatnutými zuby a zaťatými pěstmi si navlékáme bundy a proti své vůli opouštíme byt, provoněný vánoční atmosférou. S povzdechem vycházím ven s čepicí přitáhnutou těsně k uším, ale mé oči oslní vše, co je kolem mě. Okolo veřejného osvětlení chodím tak v průměru 3krát denně, ale nikdy jsem ho neviděla tak krásné jako dnes. Nad hlavou mi září zlatý kotouč, který dodává celé té nádheře jiskru a lesk. Drobná zrníčka sněhu se třpytí jako kapky rosy v trávě. Mám pocit, že to kolem není sníh, ale že stojím uprostřed množství diamantů. Celou cestu k nedalekému rybníčku u lesíka jsem jako v transu. Tak jako se mi nechtělo z teplého domova ven, tak teď se mi nechce od paní Zimy. Protože jsem promrzlá až do morku kostí, uvědomuji si, že "všude dobře, ale doma nejlíp". Ano, teď už opět citím tu známou vůni domova, hřejivé teplo, vánoční cukroví, mámin úsměv a v neposlední řadě také smažené řízky, které přímo volají ke stolu. To je to Kouzlo Vánoc.