Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedno slunečné odpoledne mi Zprávy prozradily, že se chystá na návštěvu Karanténa. Já, celá divá, jsem to hned běžela rozhlásit po domě. Malá hnědovláska Karanténu neznala, a tak byla zmatená. Zato Chlupatá koulička měla radost, že bude mít všechny svoje lidičky jen pro sebe. Radostí, a poměrně zuřivě, vrtěla huňatým ocáskem, který načančával její sněhově bílou vlnu. Vládci našeho domečku nevyjádřili svůj názor, jen mlčky seděli na veliké fialové pohovce a snažili se zjistit od Zpráv detaily příjezdu. Můj názor nebyl úplně jasný, ale zdál se být pozitivní. Když přijela Karanténa, vstoupila s ní jakási záhadná vůně. Přesto jsme ji přivítali s úsměvem. Dokonce i ti, kteří se nejdřív zdáli být proti její návštěvě.

Už je to týden. Nebo dva? Já už ani nevím. Od té doby, co se Karanténa spřátelila se Školou, Čas utíká jak na běžícím páse a já se v tom všem ztrácím. Možná bych si někdy měla jít s tím Časem zaběhat. Třeba by mi to pak všechno bylo jasnější.

Kdyby vás zajímalo, jak to dopadlo s Karanténou, tak vám stručně odpovím. Už se u nás celkem zabydlela. Řekla bych, že se jí líbí výhled na kvítky skotačící na větvích magnolie. Nebo ten výhled na barevnou stráň? To se jí budu muset ještě zeptat. Každopádně se asi ještě nějaký ten čas zdrží, aby si vychutnala tu klidnou vůni našeho domova. Přece jenom voní líp než ta, se kterou přišla.

Až Karanténa odjede zpátky do svého minimalistického doupátka, dám vám zase vědět, co všechno se stalo. Třeba příště přijede k vám.