Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jaké je vaše oblíbené místo? To je asi pro každého z nás těžká otázka, ale dřív nebo později na ni každý člověk dokáže odpovědět.
Já jsem byla schopna odpovědět na ní po dlouhém hledání a přemýšlení, co je pro mne vlastně důležité. Po této době jsem na to přišla - mé oblíbené místo je u břehu kouzelného jezera pod velkým a starým dubem. Jen tam se můžu ponořit do světa fantazie, snů a neskutečných příběhů, které tak ráda čtu.
Teď vám budu líčit jeden z neopakovatelných dnů, který jsem strávila na tomto místě.
Právě jsem se probudila z krásného snu, ale nelituji toho, protože mohu jít k jezeru. Jdu se jen v rychlosti nasnídat, popřát ostatním dobré ráno a oznámit, že jdu ven. Beru si knihu, ve které se odehrává příbjeh z kouzelnického prostředí, takové miluji. Ještě se rozloučím a odcházím... Je slunečný den jako stvořený pro čtení v přírodě. Musím projít rozkvetlou a voňavou loukou; není sice moc velká, ale zato pohádkově krásná. Chvíli se tu zdržím a vychutnávám si svěží vůni, která mě obklopila. Ještě projdu kouskem lesa a jsem na místě, jsem tam, kde jsem chtěla být, u jezera. Pohodlně se posadím pod dub, který je jako vyňatý z mého snu. Dobře si ho pamatuji, zdává se mi o něm opravdu často. Rozhlížím se kolem sebe a jsem okouzlena krajinou, kterou vidím. Nevelké jezero je obklopeno rákosím a jinými křovinami. Voda v něm je modrozelená a ne moc čistá, ale neustále na mě působí uklidňujícím dojmem. Začínám si uvědomovat, že přestávám vnímat svět kolem sebe a ponořuji se do vlastních myšlenek. Zatřesu si hlavou, abych se probrala, otevřu si svou knihu a pomalu se topím do hlubin textu.
Vytrhla mě až zima, která se do mě dala a já si všimla teprve nyní, že se již ztmívá. Slunce se zklání za obzor. Zvedám se k odchodu a cítím smutek, neboť zítra odjíždíme. Kdo ví, kdy se sem opět dostanu.
Vracím se stejnou cestou, jakou jsem přišla a vychutnávám si poslední okamžiky, které zde trávím. Vždy se sem budu vracet ráda...