Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý den jako by mi zmizel z dosahu existence. Potácím se prázdnými ulicemi nočního města s myšlenkou na lepší zítřek. Hodiny ubíhají, nacházím zde jen samotu a prázdnotu. Temnota kolem mě vrhá temné stíny a vytváří nepředstavitelné iluze.

Nemůžu tě najít. Tuším, že jsi někde u mě - tak blízko, ale zároveň tak daleko... Vidím tvůj úsměv, krásnější jak všechny divy světa, zářící oči, kterým se ani tisíce hvězd padajících z nebe nemohou vyrovnat.

Sám, ano, tak se v posledních dnech cítím. Naprosto odloučený od všech a od všeho. Ten pocit, když si stála ještě vedle mě, mohli jsme se objímat, jako kdyby čas byl nekonečný, minuty plynuly s tichou rychlostí a my nemuseli myslet na nic jiného než na chladný vánek podzimní rovnodennosti.

Věděl jsem, že to nastane. Nějaká zadní část mého mozku na mě pořád řvala, abych tě nepouštěl, abych zůstal s tebou. Já však odjel a osud si to na mě svými nejhoršími tresty vylévá.
Jediný den bez tebe je jako celá existence lidstva. Nekonečné hodiny zadumaný v myšlenkách potácím se každým dnem s pramenem naděje. Čekám, až to slunce, co kdysi mezi námi bylo, zase vyjde a já tě budu moci držet v náruči jak před posledním okamžikem, než jsi mi zmizela v ruchu velkoměsta.

Jsme propojeni, a i když nejsi u mne, stále vím, že jsi tu se mnou a ty víš, že já s tebou. A ani smrt mi nezabrání v tom, abych tě mohl udělat nejšťastnějším člověkem, jaký kdy žil.