Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Teploměr stoupá na vyšší stupně a ptáci venku zpívají. Mám moc ráda ten zpěv, protože vím, že vyjdu ven a ten krásný pocit tepla a radosti mi prostoupí celým tělem. Rozlije se mi až do konečků prstů. Proč? Protože je tu jaro! Nic u srdce nezahřeje víc, než procházka po louce. Představte si, že jdete a do obličeje vám fouká lehký vítr. Ale zima vám není, protože svítí slunéčko. Vydám se tedy na procházku. Cestička vede přes louku plnou květin a motýlků, až do lesa. A ta vůně, která vás očaruje a láká jít dál, se prostě nedá přehlédnout! Vypravím se tedy dál a cestička mě zavede do lesa. Les se po dlouhém zimním spánku opět probouzí k životu. Vlevo vidím, jak srnky a jeleni běhají po lese a bezstarostně skotačí ve vysoké trávě. Vpravo zase jak veverky běhají po stromech a shánějí něco dobrého k jídlu. Když se otočím, uvidím, jak myšky vybíhají z domečků a hrají si s příbuznými. A před sebou? Tam vidím krásnou mnohotvárnost přírody. Stojí tam totiž strom, který je asi čtyřnásobně větší než já. Není tam ale sám, protože se kolem něj jako had obmotal břečťan. Dole u kořenů mu vyrostly fialky a sedmikrásky. Je to tak krásná podívaná, že zalituji, že sebou nemám fotoaparát. Ještě naposledy se podívám na strom a jdu dál. Cestička se tam rozdvojuje. Vydám se do leva a vyjdu z lesa. Jsem u rybníka a sleduji ptáky, kteří se přiletěli napít. Jeden právě přistál na krásné rozložité vrbě. Posadím se do trávy a zhluboka se nadechnu. Úplně se mi zatočila hlava z toho čistého vzduchu a tak jsem se do trávy položila. Najednou něco cítím na noze! Hrozně to lechtá! Vymrštím se na nohy a zjistím, že si na mé noze udělali mravenci piknik. Všechny nesetřesu a jdu dál. V rybníce plave spousta ryb. A hle, támhle v dáli letí vážka. Barevná křidélka se jí třepotají, dlouhé tělíčko prokluzuje sem tam nad hladinou. Podívám se k nebi a vidím, že se začalo stmívat. Slunce se zbarvilo do červena a pomalounku zapadá za obzor. Musím se rychle vrátit domů. Otočím se tedy a jdu domů. Cestou zpět vidím, že ptáci se stáhli blízko k zemi a myšky se začali schovávat do nor. Cítím v kostech, že bude pršet. Přidám tedy do kroku a doufám, že budu doma včas. Už stačí jen přeběhnout louku a budu doma. Ale v tom začalo pršet. Nejdřív málo a pak stále víc a víc. Když dorazím domů jsem úplně mokrá, ale nelituji toho, protože to byl opravdu krásný den a už se těším, až se zase vydám na nějakou zajímavou procházku.