Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co nejvíce miluji na létě? Když odpovím že déšť, hodně lidí si myslí, že je to jen vtip, ale ono to tak opravdu je. Procházet se v letním dešti je pro mě krásný zážitek.
Déšť pomalu pouští slzu za slzou a ty spadávají na mé oblečení. Najednou se zamyslím: "Jak to vůbec vypadá v nebi?" Mračna se rychle pohybují a já se jen vznáším v myšlenkách. Jsou nahoře andělé, kteří ždímají mrak za mrakem a pouští ty slzy vody k nám na zem, nebo jsou to jen báchorky?
Tyhle otázky asi nikdo nikdy nezodpoví, ale v mé hlavě zůstanou napořád. Kapky mi připadají pláč zrazeného a smutného srdce. Je to jedna velká sprcha vzpomínek, na které nikdy nechci zapomenout. Příroda jako by se probouzela pod tím návalem deště. Nejdu se schovat, abych nezmokla, právě naopak, utíkám rychleji deštěm s otevřenou pusou dokořán, aby mi kapky padaly rovnou do pusy.
Déšť brzy houstne a vítr se rychle zvedá, běh je pro mě daleko těžší než před chvílí.
Začíná mi být zima. Jsem úplně zmoklá, ale šťastná tou náhlou svěžestí. Mé problémy mě náhle opustily a já se cítím být úplně volná.
Nevinný déšť se náhle změnil v prudký liják. Po cestě se tvoří kaluže, které se pořád zvětšují a já jsem nucena skákat přes každou, která mi překáží v cestě. Konečně, už vidím náš dům. Těším se na to teplo a horký čaj. Když už procházím naší zahradou, déšť se najednou rázně zklidní, vítr ustane a na obloze vysvitne slunce. Celá promočená vcházím do domu s pocitem, že všechno špatné je i k něčemu dobré.