Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je chladný listopadový večer, měkké světlo pouličního osvětlení dopadá na chodník. Ve vzduchu už je cítit předzvěst zimy. Zbarvené listí, jež se teprve chystá opadat, se třepotá v mírném vánku a čeká na svůj čas, kdy se promění v součást pokrývky nové asfaltové ulice, která tvoří pomyslnou hranici mezi naším plotem a lesem. Světlo osvětluje jen prvních několik řad stromů, ale co je dál ve tmě?

Přes den by se mohlo zdát, že les je jen místem, kam chodíme sbírat voňavé hříbky do polévky, venčíme tam své chlupaté domácí mazlíčky nebo chodíme jen nabrat čerstvý vzduch do plic. To bychom se ale hodně mýlili, rychle se stmívá a les ožívá. Za osvětlenou řadou stromů se jistojistě odehrává velkolepé představení v podání lesní zvěře za doprovodu jemné melodie, kterou rozehrává vítr v korunách stromů.

Odvrátím pohled na druhou stranu. Do pološera poblikává velká televize od sousedů. Cizí okno nabízí náhled do večera rodiny, která je navenek uhlazená jako jejich perfektní, rovně zastřižený trávník. Přes roztažené bílé záclony je vidět zoufalou matku, řvoucí na své drahé potomky, zatímco otec klidně sedí před velkou televizí a sleduje úvod oblíbeného seriálu Ulice.

Celá ta scenérie vypadá jako jedno velké divadlo, dva příběhy, dva odlišné světy, jež se odehrávají na jednom velkém jevišti, které držíte v dlani. Někde v půli cesty mezi nespoutaností lesa a hlasitým večerem v sousedské domácnosti se odrazy světel mísí na hladině našeho bazénu, poklidně se mihotají v rytmu jemných vlnek a stávají se jedním velkým celkem. Splývají v živém obrazu, jenž odráží jeden chladný listopadový večer.