Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Kouzlo pozdního podzimu
2. Předvánoční shon
3. Cesta
4. Jsem doma

Tak už je to zase tady. Jako každý rok k nám opět bleskovou rychlostí přišel předvánoční čas. Spolu s ním přišel ruku v ruce i shon, spěch a nervozita. Právě toto období má však své zvláštní, silné kouzlo. Tento čas je nejkrásnější z celého roku, je to čas, kdy podzim předává svou vládu mocné paní zimě. Je škoda, že většina lidí nemá čas se na chvíli zastavit a vychutnat si to tajemné kouzlo končícího podzimu.

Je večer. Vracím se domů. Už je tma, protože podzim si z každého dne ukradne aspoň pár minut denního světla. Procházím městem. Kolem sebe vidím spěchající dav lidí, kteří vybírají dárky pro své blízké, aby na jejich tvářích mohli na Štědrý večer vykouzlit šťastný úsměv. Ale ve vzduchu cítím stres, nervozitu, napětí a lidskou lhostejnost.

Konečné jsem venku ze srdce města. Na nebi jemně poletují sněhové vločky spolu s drobným deštěm. Jdu po temné cestě, kterou lemují stromy. Všechny už své kabáty z listí odhodily na chladnou zem. Mocná příroda se pečlivě připravuje na dlouhou a krutou zimu, vždyť se přece kvapem blíží. Na cestu mi svítí pouliční světla. Teď mi však připomínají spíše zářící lampiony. Když vzhlédnu vzhůru, spatřím jasný Měsíc a jeho věrné přítelkyně hvězdy. Vypadají jako tisíce drobných plamínků, které září někde daleko, ve vesmíru. Jsou to první poslové noci. Připomínají mi, že nastal čas vrátit se domů. Ale já si přeji, aby tahle procházka nikdy neskončila. Teď se však ozvaly moje promrzlé ruce.

Už vidím, jak přede mnou stojí v celé své kráse můj dům. Připadá mi, jako by mi říkal: "Konečně jsi doma, už na tebe čekám!" Uvnitř se svítí a já vím, že je tam příjemné teplo. Konečně jsem doma!