Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se řekne babí léto, připomene mi to jedno slunné a nádherné léto s babičkou na Slovensku, i když dobře vím, že se jedná o krásné období prosluněného podzimu.

Podzim je pro mě takovým velkým tajemstvím - kde se bere duha, mlha nebo ty nádherné barvy, které až bijí do očí a nelze se od nich vůbec odtrhnout? Člověka úplně láká si jen tak sednout v parku na lavičku a nechat se hladit překrásnou září slunce.

A pak ten klid a mír, jen ptačí zpěv, který by mě lehce ukolébal ke spánku. Ve větvích stromů se prohánějí veverky a první odvážné listy klesají dolů na prochladlou zem, to od ranních přízemních mrazíků. Po polích se shlukují ptáci, kteří zanedlouho odletí pryč na jih.

A co děti? Na ty nelze zapomenout. Sbírají kaštany a žaludy, prohánějí se po loukách s draky, dnes již moderními, které - ač by chtěly - nemohou uletět, neboť je pevně svírá ruka, která snad ještě letos napíše první řádky rozklepaných a kostrbatých písmen do své písanky.

A tak zase končí den, slunce těžkopádně zapadá za kopec a na nebi zanechává pár posledních červenajících se beránků, které stejně jako my půjdou brzy spát.
I nastane večer, který hvězdy a měsíc probudí, aby v noci mohly svítit lidem na cestu...

Takové babí léto si představuji, o takovém si nechávám zas a znovu zdát. Možná přijde i zítra, kdoví...