Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vejdete oplzle z donucení do třídy výtvarné výchovy po těžkých předmětech a doufáte, že se prospíte nebo si aspoň oddychnete. Jenže už si bohužel nepamatuji, kdy tomu tak bylo naposledy...

Učitelka pokaždé vejde do třídy a už od otevření dveří na nás vrhá vražedné pohledy, až tipujeme, o čí smrti asi tak přemýšlí.
"Protože vím, že vám jde to stínování a kreslení celkově dobře, tak si dneska dáme zátiší" řekne a já si představím tu trojku na vysvědčení z výtvarky i nechápající výrazy rodičů, jak je to sakra možné. Jak by také nebylo? Vždyť nemohu za to, že nemám nadání na malbu! Proč bych také měl mít? Mám vlohy pro něco jiného než držení uhlí a patlání barvy na výrobky ze stromů!

"Bude se to známkovat!" dodá paní učitelka a usmívá se do tváří těm zděšeným dětem, které si posedaly co nejdále od jejího stolu.
Přemýšlím, jestli se nějaká hodina výtvarné výchovy odehrávala někdy jinak než ve stresu a se skrývaným pláčem z toho, že naše kresba nevypadá moc jako lahev, nýbrž třeba jako šiška. Občas nevyvrátím ani fakt, že se bojím dýchat, když vidím, jak okolo mne učitelka projde, podívá se na můj výtvor a zamyslí se nad tím, zda to má nechat shořet teď nebo až potom.

Z toho vyplývá, že naše učitelka je velice láskyplná paní, která má určitě ráda děti. Krom naší třídy.