Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Rexíku, poběž k paničce! Vybereme dneska nový obleček a ukážeme ho Petrovi, až půjdeme z nákupů. Jé, ahoj Vilmo, ahoj Beníku. Taky jdete něco vybrat?" Tohle když slyším, tak bych se osypala. Zdrobnělá jména psů by se dala vydržet, ale nakupování oblečků pro psy? Oblékání malých psích plemen, jako jsou yorkšíři nebo bělouncí westíci, ale teď letí.
Nedokážu si představit, že by se tato móda mezi psy rozšiřovala tak jako oblékací trendy mezi lidmi. Považte, když si někdo slavný obuje zlaté boty, vezme si červenou kabelku a na hlavu si dá klobouk jako z divokého západu, hned to nosí všichni, tak proč by se tato lavina v trendech nakupování titěrných kombinézek nerozšířila mezi psy. Potom si ale nedokážu představit, co bychom dělali my, majitelé psů, jako je například zlatý retrívr. Pro začátek bychom vystačili s malým stanem.
Nejvíce požadavků by ale jistě vzešlo z řad bernardýnů. Ti, kteří pomáhají ve vysokých horách, příšerných mrazech - no pro ostatní psy v nepřijatelných podmínkách - by měli na teplou péřovou bundu, palčáky a sněhule největší nárok.
Lidé by však na oblékání psů jistě neprodělali. Majitelé butiků s konfekcí pro nejlepšího přítele člověka, psa, by si mnuli ruce. Možná by se rozšířily i módní značky.
Jediné, co člověka od této pohromy zachraňuje, je, že mezi psy nejsou žádné módní ikony a žádní slavní, které by znal každý pes. Většinou jsou to psi takového významu, že by po nich ani fenka neštěkla a kočka nemňoukla. Proto se tedy nemusíme až tak dalece obávat další nákupní horečky, ale dámy, buďme soudné a nestrojme pejsky.