Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Matematika mi nikdy nešla a logické myšlení postrádám. Když se nedávno rozmohla vlna Sudoku a všichni mí spolužáci se v hodinách potili, ne nad probíranou látkou, ale právě nad Sudoku z novin, já zachovávala ledový klid a dál si luštila své křížovky. A když mi vyšla tajenka jako patrona nebo lodička, byla jsem se svým výkonem spokojená. Nejdřív jsem byla přesvědčená, že nezajímavé dosazování číslíček do čtverečků přece každého brzy omrzí, ale když čím dál tím víc lidí v ranních metrech plnilo políčka s kosmickou rychlostí a ve večerních autobusech se válely už vyluštěné a odhozené Sudoku, začala jsem propadat mírné panice. Vždyť já jsem OUT! Ani se nemůžu zeptat spolužáků jak vlastně Sudoku luštit, vždyť bych byla jak z jiné planety! Začala jsem tedy se samostudiem. Vůbec mi luštění nešlo a byla jsme zoufalá. Nedokázala jsme vyluštit ani jednu Sudoku úrovně A, ale cítila jsem, že cíl je blízko. Jednou takhle při češtině si luštím a najednou bingo! Mám to! Radost mi projela tělem, teď už i já patřím mezi sudokáře. Hned doma jsme si hlavolam vystřihla, oblepila lepenkou a vystavila na nástěnku nad stolem. To je moje první správně vyluštěné Sudoku. Čas plynul a jednou si takhle sedím u počítače, koukám bezmyšlenkovitě na nástěnku a pak to přišlo. Dvě trojky ve stejném sloupečku! Byl to pro mě velký šok. Ihned jsem jej rozstříhala - roztrhat nešlo, bylo oblepené lepenkou - a vyhodila. Od té doby už luštím jen své křížovky a mám radost za patrony a lodičky.