Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Poctivost. Poměrně jednoduché slovo na vyslovení, že? Poctivost, poctivost. Ženský rod, vzor kost. Obecné podstatné jméno. Abstraktní. Tříslabičné. Přídavné jméno je poctivý, příslovce zase poctivě. Mohu ho zařadit mnoha způsoby. Nějak ho ale neumím zařadit do dnešní společnosti.

Z všelijakých vědeckých a psychologických článků víme, že společnost jde pěkně rychle do kytek. Kdyby to ale bylo opravdu tak rapidní, nebyli bychom tu ani teď, ani u příštích Zimních olympijských her v Pchjongčchangu. Zajímalo by mě, jak to ti lidé dělají, že i bez poctivosti stále existují a stoupají nahoru?

Víte, co mě teď napadlo? To jsem se zase jednou učila na politologii. Jenom kvůli testu, nemyslete si o mně něco špatného! Byl tam krátký citát: "Poctivého člověka vždy porazí ti, kteří poctiví nejsou."
Co tím chtěl básník, chci říct politolog, povědět? Dle mého skromného úsudku jen to, že největší "šmejd" na hřišti dá vždycky vítězný kop. Budu stručná. Klíčem k úspěchu v životě je toto: "Podkopávejte nohy všem, kteří se kolem vás objeví." Nehledě na to, že to je váš kamarád, protože on může být jednou větší "šmejd" než vy a kopnout vás do nepříjemných partií, když to budete nejméně čekat. Prostě to udělejte jako první.

Na poctivost se v dnešní době už nehraje a rozhodně neplatí, že "s poctivostí nejdál dojdeš."