Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dobalit kufříky, namazat kolečka, koupit jízdenky a tříhodinová komfortní cesta s Českými drahami může začít. Využijte tuto nekonečnou jízdu ke spánku a nabrání sil (budete je potřebovat) v podobě řízku od maminky.

Praha je velmi krásné město s velkým množstvím čarovných uliček a také kouzelných ručiček, které vám i mně chtějí ulehčit tíhu tašky. Na tyto pokušitele si je třeba dát pozor! Pražský hrad, Karlův most, Prašná brána, tam všude na nás číhají. Přesto ale máme možnost si vychutnat úžasnou atmosféru našeho hlavního a současně největšího města.

A co že je tak krásného na Praze? Kromě toho, že je nemožné se vyhnout jakékoliv koloně, můžeme třeba navštívit několik zajímavých divadel - Národní divadlo, Divadlo bez zábradlí i Divadlo Na Zábradlí - a spatřit několik svých talentovaných divadelních idolů konečně naživo. Ať už by to byl Jakub v podobě Jiřího Bartošky, nezapomenutelný Josef Carda či známá Veronika Freimanová. Každý si přijde na své.

Ale víte, co nejvíc těm Pražákům závidím? Přece tu naši malou Eiffelovku - Petřín. Sice se jí moc nepodobá, je trochu menší, ale nabízí jeden z nejhezčích pohledů na pražské panorama. Nejlepší místo na výhled, ale i na schůzky s vaší drahou polovičkou. Ale pozor! Už není léto, mikiny nechat na sobě.

Kdybych vám měla popsat všechny zajímavosti Prahy, které jsem viděla během toho týdne, vznikla by z toho asi jen pořádná kopa popsaných papírů, které by si možná někdo přečetl, ale hned poté vyhodil. Myslím, že i proto jsme se sem v rámci posledního stacionáře vypravili. Velké město, mnoho lidí, dost zajímavostí, hodně památek. Ani za ten týden, tedy našich pět dnů, se to všechno nedá stihnout. A vláčet se památku po památce by asi nemělo žádný význam. Jen bychom všichni byli otrávení a zazněla by tisíckrát otázka: "Už tam budem?"

A opravdu. Ani jsme se nenadáli a je pátek. Uteklo nám to. Zase ten samý pohodlný vlak, zase ta samá milá průvodčí. Jen ten řízek v batůžku již nemáme. Už nám nezbývá nic jiného než dotáhnout kufr domů a vzpomínat, jak jsme si ten náš společný poslední stacionář užili.