Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Svatba je tááák nádherná věc. Nevěstiny krásné bílé šaty, slzy ronící matky, elegantní svatebčané... Krásný vstup do svazku manželského, není-liž pravda? Prostě idyla.
V naší době se však často stává, že se (před)svatební romantika s přechodem do rodinného stavu ženatý/vdaná mění na romantiku poreprodukčního aktu kudlanky nábožné. Jen není předem jasné, kdo koho sežere.
Opravdu nádherný zvyk. A kdy vlastně tato posvátná instituce vznikla? Dávno. Letopočet vám sice nepovím, ale náhodou vím naprosto přesně, že to bylo hned po nevěře. Neboť pravým účelem tohoto aktu bylo obohacení slovní zásoby, tedy rozšíření slova nevěra v sousloví manželská nevěra (kako další příčina vzniku bývá často uváděn přirozený sklon k sadismu a pomstychtivosti nebo také snaha přiblížit se k již zmiňované kudlance nábožné).
Vždyť i v přírodě jsme trochu rarita. Pokud vím, tak žádní jiní tvorové takto vehementně neprojevují snahu zůstat s jedním partnerem po celý život. Ani snahu.
Na manželství se z psychologického hlediska dá také pohlížet jako na stav, kdy "muži lžou a ženy pláčou" nebo přesněji: ženy pláčou, protože jim muži ustavičně lžou a muži lžou, aby ženy už konečně přestaly plakat.
Trochu paradox, ne? Otázkou zůstává, proč se teda pořád bereme.
Odpověď je prostá: protože svatba je tááák nádherná věc.