Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Mám okno!" To je ta jedna z nejhorších vět, která člověku projde hlavou zrovna v době, kdy ze sebe potřebuje dostat informace, jež se dříve naučil.

Sedím ve školní lavici. Hodina před chvílí začala a přede mnou už leží test. Ten nesmírně těžký test z matematiky, na který jsem se připravovala téměř dvě hodiny. Byla jsem si tak jistá, že to umím a najednou tohle. Mám okno! Totální výpadek paměti. Každý vzoreček i pravidla počítání jsou pryč. Jako by někdo chytil tu neviditelnou nit mých vědomostí a vytáhl ji ven. Co teď? Marně se snažím vzpomenout si na něco málo, co by mi aspoň trochu pomohlo. Marná snaha. V mé hlavě je pusto a prázdno a já cítím, jak mi nepatrně malá kapka potu stéká po čele. Ve své zpocené dlani svírám tužku, kterou ale nedokáži napsat ani čárku.
Koukám kolem sebe. Hledám pomoc. Co takhle nakouknout k sousedovi? Možná mi i poradí. Ten mi ale vzápětí odpovídá, že neví. "Tak hlavně, že už máš všechno spočítané!" odvětvím mu naštvaně.
Znova se dívám na ten list přede mnou, jak si tady tak leží, nepopsaný a mezitím čas stále a neúprosně běží. Nebudu říkat, že slyším tikot hodin, protože jej neslyším. Sem tam někdo kýchne, smrkne, hodí tužku na zem a dělá, že ji zvedá jen za účelem, aby nakoukl k ostatním. Jak typické.

Zvoní. Hodina právě končí a já vím, že svůj boj prohrávám na plné čáře. Odevzdávám čistý papír tak, jak jsem jej dostala. Zvláštní, nijak mě to netíží. No co, příště snad nebudu mít "okno".