Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nechuť k mluvení, zakaboněný výraz, vrásky na čele a úsečné odpovědi? Je to jasné, špatná nálada jako vyšitá. A přesně takhle začal můj den...

Vstávání bylo překážkou číslo jedna. Ne kvůli únavě, ale kvůli chtíči vyhnout se ten den všem a všemu, co mě čekalo. Nejradši bych se zavrtala do nejhlubších záhybů mojí peřiny a tam tyhle bouřkové mraky nechala přejít v klidu a bez následků.

Ale bylo to tu. Poté, co jsem se zvládla převléci a svůj odraz v zrcadle přešla s pouhým zabručením, jsem byla připravená vyjít mezi lidi. Nešlo ani tak o to, jak vypadám, ale spíše o to, kolika lidem dnes také zkazím náladu, a přinejmenším je přiměji proklínat den mého narození. Ano, až tak nepříjemná umím být.

Po pár větách, které jsem si s mojí mátinkou vyměnila, sama vycítila, jak špatně jsem naladěná a stáhla se do ústraní stejně jako náš kocour, jenž to pozná vždy jako první a zdrhá se staženým ocasem.

Když jsem cestou do školy spálila pohledem pár stromů a hydrant vyhodila do povětří, trochu se mi ulevilo. Je tak skvělé, že si svou zlost můžu vylít prakticky na čemkoliv, napáchám tak méně škod u lidí, co mám ráda.

Když už byl den skoro u konce, sčítala jsem škody. Jedna brečící holčička, tři naštvaní učitelé, dva spolužáci, co se mnou nemluví a jedna ne už tak špatná nálada. Ať už to ale vezmu z jakékoliv strany, došla jsem k závěru, že nejlepším lékem na špatnou náladu je co nejvíce se v ní vyžívat. Ať k tomu kyselému výrazu přibudou alespoň zlomyslné jiskřičky v očích, když ne úsměv od ucha k uchu.