Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Normálně jsem velmi klidný a pohodový člověk. Jen tak mě něco nevytočí. Jsou však věci, které mi dokážou nažhavit krev v žilách a donutit mě vážně se zamyslet nad inteligencí některých lidí.

Většinou to začne docela pěkně. Je krásný slunečný den a já právě jedu autobusem do školy. Na konečné zastávce se přecpaný autobus vyprázdní. Všichni totiž musí jet až na konečnou. Jako stádo ovcí se hrneme po chodníku, když se znenadání člověk v čele houfu rozhodne zapálit si cigaretu. Jak geniální! Následně se celá skupina ponoří do kouře. Všichni zasažení se tváří netečně a já nejspíš taky. Ve mně to však vře.
Pokusím se o úhybný manévr na opačnou stranu, než jde kouř. Dotyčný kouřící však najedou taky mění stranu. Dokonce bych i věřila, že je to úmyslně. Snažit se ho předběhnou je ztráta času. Čistě náhodou nejde ani dost pomalu, aby se dal předběhnout obyčejnou chůzí, ani dost rychle, aby se svým kouřem zmizel. Ano, mohla bych ho předhonit během, jenže to by působilo velice netaktně. Toto je boj, a to by byla moje prohra.

Opravdu by mě zajímalo, co se honí v hlavě takovým lidem. Asi si myslí, že se svět točí kolem nich. Svět se točí kolem nich a kouř se točí za nimi.

Spolknu nevinou myšlenku, že takové lidi bychom měli upéct a sníst. A zbývá mi jen doufat, že při své ignoranci okolí třeba alespoň jednou zakopnou o patník...