Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zapomínání mi pravidelně komplikuje život. Ale jak to vypadá, když v jeden den zapomenu úplně na vše?

Na mobilním telefonu se mi přes noc vybila baterie, protože jsem ho večer zapomněla připojit k elektrické síti. Zjišťuji, že kvůli tomu mě nevzbudil budík a já jsem zaspala. Vlak odjíždí za pár minut, není času nazbyt. Rychle se oblékám. Nesmím ztratit ani minutu, a proto pyžamo odhazuji na zem. Zakopávám o něj ve chvíli, kdy se vracím pro zapomenutý školní batoh. Zapomněla jsem si vyčistit zuby, proto hledám žvýkačky. Ty ale "jako na potvoru" nikde nejsou, netuším, kam jsem je položila.

Rychle oblékám kabát a honem na vlak. Jen taktak ho dobíhám, udýchaná usedám na sedadlo a vlastně až teď zjišťuji, že jsem nechala na stole peněženku. Od průvodčího dostávám pokutu, hlavně nezapomenout ji zaplatit. Snad je všechno zlé pro dnešek již vyčerpané...

Po vstupu do šatny mě ale zastavuje spolužák, kterému jsem měla přinést učebnici. Ta však leží hned vedle peněženky.
Při příchodu do třídy si všimnu dortu na stole kamarádky. Ach ne! Jak se omluvit, že jsem zapomněla na její narozeniny?
V hodině radši mlčím, protože už jsem zapomněla, jestli Oněgin napsal Puškina nebo Puškin Oněgina.

Cestou domů si říkám, že teď už skutečně není na co zapomenout, ale opak je pravdou. Domovní dveře jsou zamčené a já hledám klíče. Nalézám v kapse bundy žvýkačky, ale těmi si těžko odemknu. Naštěstí je někdo doma a přijde mi otevřít. Utěšuji se, že klíče snad budou vedle peněženky a učebnice. K mému překvapení zjišťuji, že klíče neleží na stole. Až teď si uvědomím, že jsem je pravděpodobně nechala v zámku od školní skříňky.