Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Říká se, že maturita je zkouška dospělosti. Toto úsloví se nám vrývá pod kůži a působí na nás, ať chceme, či nechceme. Proto se každý z nás nějakým způsobem na maturitu připravuje. Někdo se jen úzkostlivě děsí, někdo se třeba modlí, ti nejpraktičtější se učí. Ale málokomu je maturita lhostejná. A tak se i já v čase předmaturitním občas přistihnu se třemi knihami v ruce, přičemž se mé myšlenky potulují v té čtvrté, kterou postrádám. Má postel je zaplněna učebnicemi a sešity, avšak jen proto, aby mi připomínaly mé povinnosti. Svůj úkol plní dokonale, neboť skoro každý druhý den ke mně ve snách přicházejí vyučující a zkouší mě z maturitních otázek. Nenavštěvují mě jen profesoři, ale dokonce i členové mé rodiny, kteří se za ně vydávají ve snaze mi pomoci. Není jednoduché se ráno z těchto snů vzpamatovat. Kdybych se pustila do analýzy svých nočních můr, mohla bych z nich vyčíst nějaký nepříznivý význam.

Pesimismus ale není v tuto chvíli na místě! Hurá, konečně budu maturovat! Nuceně vykřikuji každý den, abych si dodala optimismu. Občas se mi přitom zvedne žaludek.
Naneštěstí bývá člověk před maturitou utěšován řečmi typu: "To uděláš! Je to fraška. Maturitu dají dneska skoro každému" apod. Říkám si, jestli nejsou tyto útěchy spíše na škodu. Protože je vcelku ponižující nesplnit něco, co ostatní považují za banalitu.
Nedávno jsem zaslechla, že prý "dneska má maturitu každej blbec", není tedy lepší ji nemít?