Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jediné, na co se ve škole vždy těším, jsou slohové práce. Když dostaneme nějaké pěkné zadání, které mi dovoluje projevit mou nápaditost a kreativitu, jsem přímo nadšený. Je tomu tak proto, že mám konečně po dlouhé době šanci získat trochu dobře vyhlížející známku, ale i proto, že alespoň jeden z učitelů uvidí, že i já dokážu občas vyplodit něco, o čem by se dalo říct, že je poměrně chvályhodné. Mnohdy mám totiž pocit, že si všichni myslí, že jsem pro gymnaziální studium - řekněme - absolutně nevhodný. Ovšem není se čemu divit.

Moje studijní výsledky si učitelé vysvětlují tím, že jsem zamilovaný, a vedou je k onomu bezcitnému činu zeptat se mě na toto před celou třídou. V těchto situacích, kdy si nepřeji nic jiného, než propadnout se do země, mám chuť vmést jim do obličeje, že Albert Einstein taky nebyl zrovna dvakrát šprt, a jaký to pak byl génius. Ano, přiznávám, že talentu na učení se mi dostalo poskrovnu.

Tak tedy moje špatné známky se snažím kompenzovat alespoň u slohových prací. Vzhledem k mým předchozím zdárným textům jsou všichni v očekávání, co ze mě vypadne tentokrát. Bohužel pro všechny, ovšem hlavně tedy pro mě, musím konstatovat, že jsem nyní totálně a nevyhnutelně v pr*..., ehm, v háji.

K tomuto závěru mne vede to, že si myslím, že tahle slohová práce, která si má říkat fejeton, je nejen dosti špatná, nýbrž že to fejeton vlastně ani není, ale to ať posoudí radši někdo jiný. Tím tedy moje zdánlivě nadějná kariéra úspěšného spisovatele zřejmě končí a já se s vámi loučím.