Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dneska glády, včera prestige a ještě před včerejškem to byly dřeváky. Tak jako se mění módní trendy v oblasti spodního prádla od honosných krajkových spodků až po tříšňůrková tanga, tak se mění i boty, které lidstvo nosí. Je jasné, že nabubřelé trencle našich babiček dnes již nikdo na sebe nedá, ale dřeváčky si s chutí vezme ještě leckterý Horal, Tyrol nebo děda s fajfkou, když jde zavřít slepice do kurníku, aby mu je v noci lasička neprohnala.
Dřeváky ale nejsou jen ty typické dlátkem dělané uzavřené lesem vonící botky, které můžeme vídat ve filmech nebo muzeích. I dnes totiž existují firmy, které vyrábí dřeváky. Nejsou to sice typické dřeváky, jsou to jen dřevěné podrážky, které mají přes nárt třeba kožený proužek nebo nějakou tkaninu, aby snad chudáčci zhýčkaní spotřebitelé dvacátého prvního století neměli odřené prstíky a pánům se nepoškodilo těch pět chlupů, které mají na nártu a které si s láskou pěstují. Ale žádné takové inovované dřeváky nemohou vynahradit onen požitek z ručně dělaných dřeváčků, které, byť nové, zapáchají potem skanutým z řezbářova čela, když je na pražícím slunci v divoké horské krajině dlabal. Je požitek vsunout holou, ponožkou nezneuctěnou nohu do takového díla zručného mistra.
Je škoda, že se dnes již nemyslí tak přírodně, jako tomu bylo před několika desítkami let. Vždyť si představte, jak by bylo krásné, kdyby třeba Železný vrhl svůj vítězný oštěp právě v ručně malovaných červených dřevácích, nebo kdyby předseda vlády promluvil v těžké chvíli k lidu právě v dřevácích, hned by naň pohlížela široká populace jinak - lidštěji. Naštěstí jsou mezi námi ještě osobnosti, které s chutí nosí ty typické dřeváky. Takovou osobností, co osobností - celou rodinou osobností, je rodina Spejbla a Hurvínka. Je dobře, že jsou mezi námi ještě osobnosti hvězdné scény, které tuto tradici drží. Berme si je tedy za příklad a nosme raději dřeváky než tanga.