Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Taky máte někdy pocit, že vás opět navštívil nějaký ten Den blbec a že byste mu nejraději dali pěstí do nosu? Jenže ono to nejde. Bohužel totiž den nespadá do živočišné říše, takže fyzické násilí je na něj naprosto nepraktikovatelné. Ba ani to psychické na něj nelze použít, jelikož ten otrava je abstraktního uspořádání. Přijde, napáchá notné škody a pak si zase odkráčí, jako by se nechumelilo, aniž by vám pomohl s úklidem problémů, které natropil.

Posledně v úterý se u mne jeden takový stavil. Večer před tím jsem měl hodně práce, proto jsem ulehl velmi pozdě. Nedostatek spánku a brzké vstávání vzaly za své. Nálada jak morous, ulepené oči, pod nimi kruhy, které mi dodávaly vzhledu hospodského burana po obvyklé hospodské štěkanici. Vstal jsem a zamířil do kuchyně.
"Krucipísek!" klel jsem při každém ukopnutí některého z prstů na nohou. Když jsem dával vařit čaj, několikrát jsem se praštil o digestoř nad sporákem. Jelikož jsem neměl zrovna času nazbyt, běžel jsem si mezitím vyčistit zuby. Během zběžné ranní hygieny se mi ale stihla vyvařit voda na čaj, z hrnce zbyl jakýsi očouzený kus kovu a pánev s palačinkami vzplála plamenem. V rychlosti jsem dohasil požár, vzal šrajtofli a běžel k autu. Moje cesta do práce však skončila ve chvíli, kdy mi došlo, že klíče od bytu i auta zůstaly doma. Zabouchnuté.

Mohli bychom vymýšlet tisíce teorií, jak takovým dnům předejít. Například pokud je máte po nevyspání, choďte spát brzo. Jenže vás pak může postihnout špatná nálada z přespalosti a jste tam, kde jste byli. Asi bude tedy lepší brát to s nadhledem, a když vám nějaký další Den blbec bude chtít znepříjemnit život, radši si s ním potykejte a řekněte si, že může být i hůř.