Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Budík - nepříjemná záležitost pracovního dne. Poprvé jsem rozčílený každý večer, kdy jsem nucený zkontrolovat vyzvánění a čas buzení. Podruhé jsem rozčílený, když ho musím každý všední den v 6:00 hodin poslechnout a vstát z postele.

Buzení lidstvo doprovází od pradávna. Nejčilejší lidé vstávají se zpěvem ptactva. Však se také říká: "Ranní ptáče dál doskáče!"
Další skupinu tvoří lidé převážně z venkova, kde kokrhání kohouta přeslechnout moc dobře nelze.

Naštěstí s příchodem mobilních telefonů, které mají v příslušenství položku alarm, již nemusím natahovat klasický ručičkový budík. To bych asi neusnul. Jak mohli rodiče při tom rámusu tikajících budíků vůbec spát?

Další formu buzení dnes představuje digitální budík, který netiká, ale je třeba zkombinovaný s rádiem. Někdo si klidně nastaví čas o hodinu dříve a po probuzení poslouchá rádio do doby, kdy opravdu musí vstávat. Pro mě nepochopitelné trápení.

Já si rád pospím. Budík nastavuji na poslední možnou minutu, abych vše stihl. Má to nevýhodu v tom, že po "zadrnčení" musím opravdu vyskočit, ale ten spánek za to stojí. Už teď se těším na prázdniny. Tehdy totiž platí jediné: "Dobrou noc, budíku!"