Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O zařazení tvorby Jiřího Kulhánka by se dala vést velmi dlouhá diskuze, protože ve svém psaní kombinuje několik stylů. Tím nejvýraznějším je science fiction. Děj jeho knížek se povětšinou odehrává ve více či méně vzdálené budoucnosti, kde nechybí moderní technologie a další futuristické prvky. Sci-fi je tedy majoritní složkou jeho stylu, ale tento styl má mnoho dalších, minoritních složek. Například hororové prvky, které asi nejvíce vystupují u jeho prvotiny Vládci strachu. Dále u jeho knížek můžeme pozorovat prvky fantasy. Ale rozhodně ne v klasické tolkienovské nebo martinovské podobě (oba zmiňovaní autoři zasadili své příběhy do hluboké minulosti, což je v přímém rozporu s žánrem sci-fi). Vliv fantasy bychom mohli najít spíše v rovině celkového vyznění díla než v jeho jednotlivých stavebních prvcích. Vždy je zde jedna nebo více hlavních postav, mající nějaké nadpřirozené schopnosti (létání, regenerace těla, rychlost, ...), která bojuje za dobro a čest, dá-li se tomu tak říci. Zapomenout nemůžeme ani na odlehčený naturalismus, černý humor, cynismus a klišé...
Klišé ve svých knížkách Jiří Kulhánek využívá hojně, jestli vědomě či nevědomě, to je těžké s jistotou říci. Nevědomé klišé je mu také vytýkáno. Filip Sklenář ve svém článku Kulhánek: Highlander pro klempířské učně (vyšlo 14.9.2005 na webových stránkách Britských listů) kritizuje Kulhánkovu tvorbu, styl a vlastně celého Kulhánka. Sklenář měl potřebu dát najevo své pocity po přečtení Vládců strachu a rozpoutal tím menší roztržku.
Ve svém článku říká: "Kulhánek nepíše sci-fi, ale brak možná zařaditelný (při notné dávce blahovůle) jako fantasy. ... Perverze vyžaduje sofistikovanost. Bez vysokého intelektu a jisté vybranosti vkusu nemůže být perverze, nanejvýš tupá zvířeckost, nebo otlemená pubertální rozjívenost."
Ve svém příspěvku uvádí jako hodnotné české spisovatele sci-fi Ondřeje Neffa a Eduarda Martina. A má svůj nesporný díl pravdy, ale myslím, že nepochopil Kulhánkovu tvorbu. Kritizoval styl, slovní zásobu, znalost prostředí, úroveň náročnosti pro čtenáře. Toto vše pouze po přečtení jediné z jeho mnoha knih. Jistě, Kulhánek se nesnaží jít ve stopách realisty Gogola, který má dokonale zpracovanou psychologii a vlastnosti jednotlivých postav, jako by byly skutečné (což je vlastně jednou z hlavních vlastností realismu - zachytit co nejskutečněji místo a chování jednotlivých hrdinů; nikoli sci-fi).
Ale srovnávat Jiřího Kulhánka s Ondřejem Neffem mi přijde podobné jako srovnání Romea a Julie od W.Shakespeara s Čekáním na Godota od S.Becketta. Vždyť každý píše divadelní tvorbu a přesto jsou jejich díla naprosto rozdílná. Jistě Shakespeare nechtěl ani nenapsal žádné absurdní dílo, ale prvky absurdity můžeme najít ve smrti, kterou popisoval. Ale prostě nelze srovnávat tyto dva dramatiky, ať časově nebo stylově. Stejně tak nemůžeme srovnávat Kulhánka a Neffa. Jistě, Kulhánek kvalitou Neffovi nemůže konkurovat. To z něj ovšem nedělá absolutního břídila. Ale u sci-fi je důležitý nápad (i když Sklenář tvrdí, že se o sci-fi vlastně nejedná), a ten Kulhánek má. Jiří Kulhánek není Mistr, ale naprostý ztracenec také ne.

NÁHLED:

Za oknem je šedo; kapičky deště stékají po skle a kreslí na něj špinavé cestičky - šedé - jak jinak.
"Někde poblíž bývalé Severní spojky je nepohyblivé vozidlo se dvěma živými příslušníky policejního klanu - pro vás, kdož jste dnešní den ještě nezačali úspěšně, - stačí vzít samopal a svět je váš!" Dneska se Céva Rumkopff opravdu překonává; asi proto, že sledovanost Stanice prý poslední dobou poněkud opadla. Skulil jsem se z postele, zapálil si listí a z hromady svršků na odřené podlaze vydoloval ponožky.

Na začátku této povídky vidíme, že i Kulhánek má smysl pro detail a také mu není cizí vykreslovat něco jiného než zbraně, mozek a krev. Tato povídka (Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta) je vlastně takovým začátkem k tetralogii Divocí a zlí. Povídka samotná je velmi povedená. To se ovšem nedá říct o již zmíněné tetralogii. Snad první díl je ještě zábavný, ale zbytek jaksi upadá. Objevují se zde naprosto, ani při sebevětší shovívavosti, nepředstavitelně nereálné věci.

I výstřel z druhé hlavně byl hodně hlasitý. A mnozí z nás zjistili, že černoši jsou uvnitř stejně červení jako všichni ostatní. Už nikdy nebudu rasista.

Rasismus není věc Kulhánkovi neznámá, ale rozhodně ne v tom klasickém pojetí. Ten, kdo říká vtipy o Židech, nutně nemusí být antisemita. Rasismus je využit jen jako odrazový bod pro vtip. Nikdy to nejsou xenofobní výkřiky zapřisáhlého fašisty.

Mířidla automagu se usadila na zádech posledního z prchajících Rusů - kulhal a nohavici měl nasáklou krví.
Velmi přesně jsem si uvědomoval, že náboje v hromové pistoli jsou těžce přebité; abych pravdu řekl, zajímalo mě, co to udělá.
Exploze se prohnala uličkou jako výbuch sopky. Okna zadrnčela, Němci si zakryli hlavy rukama a začali se otáčet nohama k epicentru.
"Vau!" řekl Ten druhý.
"Vau!" řekl jsem já.
Zasažený Rus neřekl nic, ale rázem už neběžel poslední, přesněji řečeno neběžel vůbec, ale letěl. Ještě přesněji řečeno, letěly některé jeho kusy.

Láska ke zbraním všeho druhu, akci a černému humoru, je, myslím, dobře patrná a u Kulhánka známá vlastnost. V ukázce z Nočního klubu I se dozvídáme o Tom druhém, který se objevuje při přeměně hlavního hrdiny v upíra. Hrdina je zakopán v rakvi metr a půl pod zemí a z nedostatku společnosti se u něj objevuje jistá forma schizofrenie.

"Vím, že potřetí za večer je to nepříjemné," vstal jsem a namířil pistoli k baru, "ale my vás neokrademe. Jen musím požádat, abyste si lehli na břicho a dali ruce za hlavu. Všichni."
Dělníkům to chvíli trvalo - zrovna zvraceli, protože jim do piva nacákaly obsahy hlav těch dvou, co zabil Hnusák - a ani vlastní zvratky nejsou něčím, do čeho by si člověk lehal rád.

Zjišťuji, že mozek v pivu plave.
"Velké pistole dělají velký nepořádek," poznamenal jsem filozoficky.

Naturalismus ve svých dílech používá tak samozřejmě, že to čtenáři nepřichází nijak výrazně drastické. Nebo tak obrovské množství násilných scén otupí mysl a násilí je chápáno jako přirozený druh jednání. Opět nechybí pořádná dávka černého humoru.

"Legendy říkají, že kruh bitevních zombií hlídá na povrchu kolem Oválu, aby se Svobodní nedostali dovnitř. AR tvrdí, že tam jsou vojáci - geneticky upravení specialisté. Protože jsem viděl všechny Dershocky, vím, že bitevní zombie má na povrchu těla složitý rozvod kompozitových hadic, kterými se do každého kloubu přivádí mazací a zároveň nemrznoucí směs. Ruce jsou prodlouženy o padesát procent, svaly nahrazeny biopolymery, oči zaměřovacími systémy, a ovladač v čelním laloku je nabit zuřivostí. To vše je potažené vrstvou zušlechtěného (rozuměj značně neprůstřelného) maskovacího elastomeru. Obličej tak nemá ústa ani nos, jen ty zaměřovací systémy. A co jsem viděl před sebou, tak Dershock nelhal. I za sebou."

Poslední kniha od Jiřího Kulhánka nese název Stroncium. Toto jméno je odvozeno od chemického prvku, který v díle hraje nemalou roli.
Pokud bychom jeho předchozí tvorbu nebyli ochotni zařadit do žánru sci-fi, Stroncium prostě musíme. Děj se odehrává v daleké budoucnosti, z nynějších šesti miliard lidí zbyl pouhý zlomek a tato skupina žije ve městě uzavřené ledem a chráněna jakýmsi víkem - Oválem - před padajícími kusy zmrzlé vody a nevítanými návštěvníky - Svobodnými.

"KUP SI COFOLU - VYHRAJ MRTVOLU!" zařval z obrazovky unifikovaný veselý bezstarostný chlapík: "Každý, kdo pošle do AR POTRAVNÍ výpis o koupi deseti dvoulitrů AR COFOLY, bude zařazen do soutěže o vlastní soukromé tézet! Formalín na dva roky zdarma! NEVÁHEJTE!" Unifikovaný veselý bezstarostný chlapík vycenil krční mandle.

Ve Stronciu vystupují tézetka, což jsou mrtvoly upravené pro posmrtný pracovní proces. Kvůli nutnosti pracovní síly jsou občané Majesty (jediného města) po smrti upraveni a vrženi zpět do práce (s většími schopnostmi a menšími nároky). Všudypřítomná reklama a propaganda lidem vštěpuje, jak je záslužné a správné věnovat své tělo společnosti. Nejlepší je sebevražda v mladém věku, bez předchozího huntování těla drogami.

Traulery jsou možná ještě dokonalejší kus techniky než raketoplány. Jsou padesát metrů dlouhé, deset široké a osm a půl vysoké. Mezi přední a zadní pohonnou jednotku se umísťuje cisterna s rudou - ta je čtyřicet metrů dlouhá, oválná, s aerodynamickým čelem. Plně naložen takový trauler váží skoro sedm tisíc tun. Vpředu je šípová radlice z NMD materiálů, za ní dlouhý čumák se dvěma obrovskými turbínami, vysokoteplotní stronciový reaktor s rozvodem inertního plynu, nad ním asymetricky umístěná kabina s úzkými lomenými neprůstřelnými skly zakrytými pancéřovými lamelami. Po stranách pohonných jednotek (v zadní jsou další dvě monstrózní turbíny) jsou patnáct metrů dlouhé a čtyři metry široké pásy. Na střechách pohonných jednotek jsou věže s třicetimilimetrovými rotačními kanóny a pod nimi opravdu velké zásobníky; zbraně ovládají přední a zadní střelec. Na přídi stroje, schované v lůžkách, jsou dva rotační dvanáctimilimetrové kulomety - ty ovládá řidič - má je napojené na přilbu, takže střílí, kam se dívá. A nesmím zapomenout na dva samonabíjecí raketomety v pancíři přední pohonné jednotky - to jsou vůbec nejmocnější zbraně trauleru.

Sci-fi vozidlo jak má být. Kulhánkův rukopis je jasně patrný z rozsáhlého zbraňového systému, kterým každý "trauler" disponuje. Traulery jsou určeny pro převoz rudy z místa těžby do Majesty. Trasa převozu vede po zmrzlé hladině oceánu, která skrývá množství nebezpečí. Počínaje přírodními nerovnostmi, které jsou v třísetkilometrové rychlosti více než nebezpečné a konče Svobodnými a jejich obstarožními tanky.

ZÁVĚR:

Pokud máte chuť odpoutat se od stereotypního běhu všedních dní (neplatí pro všechny undergroundové umělce a podobné typy, kteří mají život jiný každý den), doporučuji Kulhánka. Ať už sáhnete po jakémkoli z jeho děl, neuděláte chybu. Snad jen Divocí a zlí 1-4 už jsou trošku horší kvality, ovšem všechny ostatní knihy slibují pořádnou dávku akce, krve po kolena a nezapomenutelných, ale neotřelých přirovnání. Samozřejmě zde nenajdete žádný jiný literární rozměr než jen ten dějový a možná vám bude vadit přímočarost, s jakou Kulhánek píše, ale od toho jsou autoři zcela jiní. Pokud jste slabší povahy, obrňte se maskou cynismu a vrhněte se do četby.

DÍLO:

Knihy
Vládci strachu (United Fans, Klub Julese Vernea, 1995)
Cesta krve

• Dobrák (United Fans, Klub Julese Vernea, 1996)
• Cynik (United Fans, Klub Julese Vernea, 1997)

Divocí a zlí

• Čas mrtvých (Klub Julese Vernea, 1999)
• Hardcore (Klub Julese Vernea, 1999)
• Temný prorok (Klub Julese Vernea, 2000)
• Kříže (Klub Julese Vernea, 2000)

Noční klub

• díl 1. (Klub Julese Vernea, 2002)
• díl 2. (Klub Julese Vernea, 2003)

Stroncium (Klub Julese Vernea, 2006)

Povídky
Povídky (Klub Julese Vernea, 2007)

• Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta
• Trojúhelník

Zámek naděje (sbírka povídek spolu s Danielem Jermanem, nakladatelství K, 1994)

• Smrt je nejlepší lékař (J.K.)
• Zámek naděje (D.J.)

To je přeci nesmysl (sbírka povídek, nakladatelství K, 1994)

• Svůj život
• "Tak tedy - HEIL HITLER - ty svině"
• Spojení v Bohu
• Reportáž psaná ve svěrací kazajce
• Instant

Nezařazené
Soumrak
Bezvěrec
Koruna věčnosti
Reportáž psaná ve svěrací kazajce
Šoulačka
Do rachoty zvesela

Ocenění
Cena Akademie SF, Fantasy a Hororu 1999
Nejlepší česká kniha:
1. místo: Jiří Kulhánek: Divocí a zlí - Čas mrtvých (Poutník/KJV)

Cena Akademie SF, Fantasy a Hororu 1997
Nejlepší česká kniha:
1. místo: Jiří Kulhánek: Cesta krve 2 - Cynik (Poutník)

Cena Akademie SF, Fantasy a Hororu 1996
Nejlepší český román:
1. místo: Jiří Kulhánek: Cesta krve 1 - Dobrák (United Fans)

Nejlepší česká povídka:
3. místo Jiří Kulhánek - Instant (Mlok)

Cena Akademie SF, Fantasy a Hororu 1995
Nejlepší původní česká kniha:
3. místo: Jiří Kulhánek - Vládci strachu (United Fans)

Cena Karla Čapka '95
Román a novela:
3. místo: Jiří Kulhánek - Bleskový kretén s ručením omezeným

Cena Karla Čapka '94
Povídka:
1. místo: Jiří Kulhánek - Šoulačka

Cena Karla Čapka '94
Román a novela:
3. místo: Jiří Kulhánek - Reportáž psaná ve svěrací kazajce