Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proč? ...... Proč? ...... Proč?

Proč tu zase ležím? Proč mi znovu po tváři stékají slzy? Proč musím zase trpět? Proč musím znovu nenávidět ten cit, to slovo? Vím proč! Nenávidím jí! Nenávidím ji, protože jsem zase na dně, protože znovu ležím tváří k zemi, protože se mi zase zhroutil svět, protože mi znovu ublížila!

Nenávidím lásku!

Proč je taková? Proč tolik bolí? Proč, když je to ten "nejkrásnější cit" na světě? Proč, když má být smyslem života, když máme žít, abychom milovali a byli milování? To by pak pravým smyslem života byla bolest! Je vážně pravým smyslem života bolest a utrpení?

Nevěřím tomu!

Nechci to mu věřit! Ale život mi nedává mi jinou možnost!

Proč máte vy, ženy, takovou zvrácenou touhu a potřebu nechat nás do sebe zamilovat a když nás získáte, když vás milujeme víc než sami sebe, když vám patříme, tak nás srazíte na kolena, rozdupete na kusy?
Kdysi jsem miloval romantické filmy, zamilované písničky, všechno, v čem bylo něco o lásce. Filmy jako Osobní strážce, Pretty Woman, Titanic nebo Armageddon, písničky I Will Always Love You, My Heart Will Go On, I Don't Want To Miss A Thing, Take My Breath Away a nebo třeba There Will Be. Zbožňoval jsem je. Snil jsem o tom, doufal jsem, že jednou zažiju to co oni! Teď je nenávidím! Lžou. Chtěl jsem mít to co oni! Lásku! Velkou, nádhernou, úžasnou, vášnivou lásku! Lžou, nic takového neexistuje! Láska je jen iluze, jen sen! Neexistuje, jestli přece jenom existuje, pak je to jen bolest, bolest schovaná v krásných šatech. Nic víc, nic míň.

Proč? ...... Proč? ...... Proč?

Proč? Jsi mi to udělala i ty? Věřil jsem ti! Věřil jsem ti v době, kdy jsem byl nejzranitelnější! Doufala jsi, prosila jsi mě, abych ti neubližoval! Tak proč ty ubližuješ mě? Proč? Proč jsi to udělala? Nejhorší je, že jsem to tušil! Pokaždé, když jsem se na tebe podíval! Pokaždé, když jsem se tě dotknul! Pokaždé jsem myslel na dvě věci! Na to, jak moc tě miluju a taky na to, jak moc mi ublížíš! Nechtěl jsem na to myslet, ale nešlo to! Musel jsem! Po tom všem, co jste mi vy, to vaše něžné pohlaví, provedli, jsem musel myslet na to, kdy, jak, proč mi ublížíš!

Kdy, jak, proč?

Kdy vím! Jak vím! Nevím proč? Proč zase ležím na zemi, tváří v prachu, se srdcem plným zoufalství a bolesti? Proč? Není to poprvé! Není to ale stejné jako před tím! Před tím, když jsem dopadl na tu zem, když jsem obličejem padl do toho prachu, byly moje první myšlenky na to, že se musím co nejrychleji zvednout! Zvednout se a jít dál! Zvednout se a žít dál! Tentokrát ne! Teď ne!

Tentokrát ne!

Už na to nemám sílu! Už se nechci zvedat! Nechci se zvedat, aby mě někdo zase praštil a já znovu spadnul! Nezvednu se! Zůstanu ležet! Už nemám sílu dál trpět, už nechci nikdy trpět! Už nechci nikdy cítit bolest! Už nechci nikdy milovat!

Už nechci!

Nezvednu se!

Sbohem! Au revoir!