Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

píši Vám dopis, protože Vám chci pogratulovat za to, jak jste ubránil Velkou Británii, vlastně i Evropu, proti fašistickému Německu. Bylo správné Vás jmenovat do vlády. Vystřídal jste Chamberlainovu politiku "usmiřování", která nestála za nic. Věřil jste ve vítězství ve válce, ve spojení se Spojenými státy americkými a v to, že Velká Británie se nevzdá a zaútočí se vší silou proti Německu. To na Vás obdivuji.

Za svůj politický život jste přecházel ze strany konzervativců k liberálům a naopak. Proč? Ve 30. letech jste radši nezastával žádnou vládní funkci. To bylo pro Vás asi nejvhodnější, po Vašem neúspěchu Dardanelské operace v roce 1915.

Po návratu ke konzervativcům v roce 1924 jste se stal ministrem financí a po vypuknutí 2. světové války jste byl zvolen prvním lordem admirality v roce 1939 a o rok poté jste byl jmenován ministerským předsedou a současně ministrem obrany a lordem strážcem pokladů. Měl jste mnoho funkcí, ale musel jste je zvládat najednou, muselo to být pro Vás velmi těžké. S příchodem 2. světové války jste byl ministerským předsedou. Chtěl jste zvítězit, a proto jste musel spolupracovat se Stalinem, i když jste komunismus nesnášel. Usiloval jste o podporu USA, v roce 1941, kdy USA vstoupilo do války, jste prosazoval nejužší spolupráci mezi Vámi, Rooseveltem a Stalinem. Spojení této "Velké trojky" zahrálo obrovskou roli ve vývoji 2. světové války. To, že jste se SSSR vyhráli, Vás vůbec neovlivnilo k tomu, aby jste změnil názor ke komunismu. Usiloval jste o to, aby se komunismus nešířil do ostatních zemí. Za tak zvanou "železnou oponou" byly státy, ve kterých se komunismus usídlil. Bohužel se s tím nedalo nic dělat.

5. dubna 1955 jste ze zdravotních důvodů odešel ze vlády. Ani se Vám nedivím, přes 50 let žít v politice. To ledakdo jen tak nevydrží. Myslím, že jste se zapsal k těm nejlepším politikům světa. I za Vaši literaturu jste dostal Nobelovu cenu. Takový život by Vám jistě leckdo záviděl.