Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Ahoj Mikeši,

úvodem dopisu Tě srdečně zdravím. Už jsem Ti dlouho nenapsala, ale vzpomněla jsem si na Tebe teď o víkendu, když jsme dostali ve škole za domácí úkol napsat charakteristiku literární postavy.

Vzpomněla jsem si, jak jsme si o Tobě čítávali knížku, jak jsem byla ještě malá a neuměla jsem ani pořádně číst. Byl jsi vlastně první literární postavou z knížky, kterou jsem si přečetla od začátku do konce. Chtěla jsem se zeptat, jak jsi se vůbec naučil mluvit? Asi to bude nejspíš tím, že si s Tebou Tvůj kamarád Pepík pořád povídal a byl s Tebou trpělivý, a jak se říká "trpělivost růže přináší".

Ačkoliv jsi uměl dobře mluvit, nikdy jsi toho nezneužil, abys někoho pomlouval nebo po někom pokřikoval. Byl jsi vždy zdvořilý, za darovaný kousek jídla jsi řádně poděkoval a každého slušně pozdravil. Za to Tě měli všichni rádi. Třeba jak jste šli s Pepíkem na Jedličkovou louži, kde se děti klouzaly, schválně jsi upadl, aby se děti bavily. Z toho je vidět, že máš veselou povahu. Dále se mi moc líbilo, jak jsi pomáhal babičce, když byla nemocná, nebo když potřebovala zajít nakoupit něco do města.

Taky Ti musím pochválit tu Tvoji krásnou čepici, kterou Ti věnoval Pepík a ty boty, jež Ti ušil tatínek. V zimě Tě určitě zahřál i ten Tvůj kožíšek, který byl černý jak uhel. Ale mrzí mě, že jsi nenapsal, jak se Ti spávalo na peci. Vždycky jsi odněkud přilétl jako čert a Pepík ani nevěděl odkud, nejspíš zrovna od Tvého dobrého kamaráda Bobeše.

Tak já už budu končit, pozdravuj všechny v Hrušicích, čuníka Pašíka, kozla Bobeše a všechny ostatní!

Ahoj

Lucka