Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Drahá Marie Terezie,
úvodem tohoto dopisu bych se Vám měla nejspíše představit - jak se to sluší a patří - ale myslím, že na mé maličkosti stejně nesejde. Hlavní příčina tohoto dopisu je Váš čin, který ovlivnil mnoho generací po Vás (i když si to možná ani neuvědomujete). Pamatujete si? Ano, myslím tím to tragické zavedení povinné školní docházky.
Jsem z "moderní" doby a tudíž jsem unikla tělesným trestům, ale stejně se mi zdá povinná školní docházka příšerná. Proč člověk nemůže rozhodnout sám, jestli tam chodit chce či ne?! Ambice má přece každý již od nízkého věku. Proč musí lidé chodit do školy jen na základě pohnutky ve Vaší hlavě? Proč?! K čemu Vám to bylo? Dokázala jste si tím něco? Myslím že těžko. Děti stejně chodily a chodí za školu, tomu se nevyhnete v žádné době. A co tělesné tresty? Myslíte, že to k něčemu pomohlo? A co třeba známkování? Vím, že ve Vaší době asi známkovací systém zaveden nebyl, ale my ho máme a k ničemu dobrý není! Děti se špatnými známkami a zlými rodiči budou utíkat a snažit se přepisovat známky v žákovských knížkách jen proto, aby unikly trestu. Nezdá se Vám, že se to tak trochu vymknulo z rukou? Mně ano. Myslím, že je směšné, aby dospělí přihlíželi na děti jen podle toho, jaký mají prospěch. Vždyť jak k tomu takový milý a hodný človíček se špatnými známkami přijde? Já vím, ve Vaší době byla společnost postavena jinak a překypovala nevzdělanými lidmi, ale na druhou stranu si myslím, že tato tyranie - jak bývá škola častována - je ve své podstatě stejná, ať žijeme v jakémkoli století.
Beze sporu to byl dobrý plán, vždyť který panovník by vedle sebe nechtěl mít chytré lidi, ale za jakou cenu?
Já bych to celé udělala jinak. K zápisu by přišli jen ti, co by opravdu chtěli dosáhnout vzdělání. A ti druzí? To je už jejich věc. Je docela možné, že by je učily jejich matky doma, tato metoda se dnes docela často objevuje a děti v ní nejsou stresovány učiteli v nepříjemném prostředí. Teď můžete namítat, že kde by si asi vytvářely smysl pro kolektiv a kamarády. To je jiná věc. Říkají Vám něco "zájmové kroužky"?
Když vidíte, kam se Vám Váš plán zvrtl (nebo možná ne), změnila byste své rozhodnutí? Nebo jste na sebe pyšná?

Alžběta N.

P.S.: Skládám veliké uznání Vašemu svědomí. Je úžasné, jak můžete unést tíhu tolika podkopaných životů.