Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Drahé vzpomínky,
myslím, že slovem drahé jsem vás nejlépe vystihla. Nebýt vás neměla bych na co tolik myslet, neměla bych o čem přemýšlet a hlavně neměla bych možnost napravit situaci, v které bych se mohla znovu ocitnout.
Kdybych měla napsat každé z vás zvlášť (samozřejmě bych ani na jednu nechtěla zapomenout), byla bych tu asi hodně dlouho, ještě by se na všechny nedostalo a to by mě opravdu mrzelo.
Jste leckdy smutné, radostné, vtipné, zdrcující, tragické, krátké... Mohla bych pokračovat dál, ale ty nejdůležitější vlastnosti, které máte, že jste nezapomenutelné a jste každého z nás.
Na vás myslím nejčastěji, občas se slzami v očích nebo se svíravým pocitem, když si zrovna zavzpomínám na ne moc radostné situace, ale spíš na vás mám víc legračních a vtipných. Lépe si vás připomenu, když si pročítám deníky, co si píšu už od 11 let. Ráda se vracím do minulosti, ale vrátit ji nemůžu, nikdo z nás nemůže. Zůstaly jste nám po ní jen vy.
Ve vás jsou zaznamenány mí přátelé, nepřátelé, příbuzní, cizí lidé, zvířata, zkrátka vše, co a kdo mě potkal během mých sedmnácti let.
Když si vás probírám v hlavě, do paměti se mi vrývá několik osob, jmen, kterých si vážím a cením díky tomu, co pro mě udělali nebo chtěli udělat. Ani na jednoho člověka nezapomenu, nelze zapomenout, tak jako na vás.
Tímto dopisem chci říct, že by si každý z nás měl život užívat naplno, aby jste v nás nechyběly. Jsem toho názoru, že kdo nemá na co vzpomínat, dostatečně nežije.

Nikdy nezapomenu...