Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Imagination of People v Praze roku 2013 (1. vydání). Počet stran: 127. ISBN: 978-80-87685-08-2.

OBSAH:

"Pane Bože, za co?" - už tento krátký a výstižný podtitulek knihy mi napovídá, že tato publikace bude stát za to! Pak přichází krátký sloupek na přebalu knihy a já nabývám pocitu, že tento muž je opravdu "neobyčejně obyčejný", jak uvádí sám autor. Následně si pokládám otázku, co o tomto člověku vlastně vím, a zjišťuji, že vlastně téměř nic: ano, je to zpěvák, některé jeho písničky hrají i v rádiu, příležitostný herec, má slavíka a...a co dál? To se přeci musím dočíst!

Teď už vím, že Tomáš Klus je kluk z Třince, jenž si toho hodně jako dítě zkusil - nejenže ztratil v deseti letech svého otce, ale i malou sestru.

Byl odhodlán se naplno věnovat sportu, v němž byl fakt dobrý - v roce 2002 se stal dorosteneckým mistrem Evropy v moderním pětiboji. Chtěl se dostat i na olympiádu, což je asi sen každého sportovce. Pak se nějak zasekl a řekl si, že tudy jeho cesta asi nepovede. Vzal kytaru a ve svých 25 letech se stal miláčkem národa. Na kytaru jej naučil hrát jeho otec, který ho brával na festivaly. Rád na něj vzpomíná, stejně jako na svou mladší sestru.

V roce 2008 se stává objevem roku. Podává si přihlášku na DAMU, protože se cítí být tak trochu exhibicionistou. Pak nastávají léta rebela, který zpívá o životě, jak jej vidí on sám, ne jaký skutečně je. Je srovnáván s Krylem a Nohavicou pro svou nadčasovost a umění oslovovat lidi všech generací. Ale není ani jedním z nich, obecenstvo mu jeho texty věří, a věří proto, že jsou o něm samém, promlouvají ke všem lidem a ke světu a je stále co říct...

Vyjíždí do Indie, kde nabývá přesvědčení, že jsou tam lidé šťastnější, i když jsou chudí, nestěžují si na svou chudobu. Tomáš Klus má neustálou touhu se vzdělávat, proniká do tajů češtiny jako jazyka a je také neuvěřitelně pokorný. Umí si muziku jen tak užívat. Je plný životního moudra, to nejspíš proto, že toho tolik přečetl.

Pak tu ještě máme přirovnání k Bobu Dylanovi, které nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil. Tento kluk s kytarou už není klukem, ale mužem, jenž si jde za svými cíli a "CHCE BÝT ŠŤASTNÝ JEN TAK".