Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kniha známého českého spisovatele Kde je zakopán pes, je vzpomínkovým románem(memoárománem), mapujícím léta 1961-1979. Román je rozdělen do dvou ramen, která zabírají rozdílná časová údobí a ob kapitolu se střídají. Jedno z "ramen" je část poměrně přesně popisující období července do října 1978, kdy vyvrcholila buzerace a diskriminace STB, a druhé rameno je "vzpomínkové", a zabírá vždy méně podrobně širší časový úsek, a také v čase rychleji postupuje takže se obě části na konci románu chronologicky sejdou.

První úsek začíná v létě na sázavské chatě spisovatele, kde pobývá se svou ženou (nejprve jen přes teplejší část roku, později nuceně vystěhován, mu letní chata musí poskytnout trvalý azyl). Jednoho krásného dne je jim doručen dopis (což je samo o sobě podivné, neboť pošta díky zlovůli mocipánů již delší čas "nefunguje") doručí vyděračský dopis požadující výkupné. Pan Kohout toto nahlásí policii a uvolí se hrát s nimi hru, která má dopadnout údajného vyděrače. Pachatel samozřejmě záhadně uniká a záležitost vyvrcholí otrávením jezevčíka Edy. Nakonec se pachatele nepodaří dopadnout, ale každému, kdo umí do pěti počítat, je jasné, že se jedná o intriky politické policie, které měly sloužit jednak k zastrašení spisovatele a jeho ženy a donutit je k opuštění země, ale také je STB mohla pod záminkou ochrany dokonale kontrolovat a mapovat, stejně tak jako blokovat jejich styky a aktivity s českou undergroundovou scénou (Ivan Klíma, Václav Havel, Jan Patočka, prof. Procházka, Ludvík Vaculík, ...). Tato část knihy končí nuceným odstěhováním z Československa.

Druhý úsek je neméně zajímavý, je psán formou vyprávění jezevčíku Edovi po jeho smrti Zet(autorova choť) a vzpomíná veškeré důležité události od roku 61 až do roku 78. Počínaje vyhozením z předsednictva Svazu mládeže a ze strany, přes zákaz činnosti, až po sepsání Charty 77.

Kniha je dílo poměrně obsáhlé, a pokazuje především na zkaženost poměrů v totalitní ČSSR, na odvahu a morálku lidí, kteří se nedali, stejně tak na poklesky těch méně odolných, na umělce, kteří se nebáli spolupracovat s režimem, aby si zachovali životní komfort a publicitu a také na neomezenou (toto slovo je míněno doslovně) moc tajné policie, která při požehnání shora mohla vskutku cokoli.