Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou se známce zdálo, že si pro ni přijde elegantní dopis. Když se probudila, opravdu tam stál ten dopis z jejího snu a najednou začal říkat: "Já bez vás nemůžu žít, patříme k sobě!" Ale známka nevěděla, jak se má rozhodnout, pořád si říkala, že život je tak tvrdý a co když ten dopis není ten pravý, i dala se do pláče. Dopis ji však chlácholivě objal a již jemně navlhlá známka ucítila, že je pevně s dopisem přilepena, přilepena na život a na smrt. Najednou se spolu ocitly v poštovní schránce, a tak začala jejich svatební cesta...

ÚRYVEK:

... Ale dopis opakuje své, je to přece dopis, umí mluvit, na nějakém slově nezáleží, dovede prosit a vyhrožovat, znáte to, a známka přemýšlí a říká si, nesmím být tak neústupná, to by se mi mohlo nevyplatit, a má pravdu, dopisy mohou být i nevyplacené. A tak známka opravdu neví, co má dělat, ta malá známka je velice nešťastná, dá se do pláče, dá se do malého půvabného pláče, slzy se jí lepí po tváři a dopis ji chlácholivě obejme a ona poznává, že je přilepena, přilepena pevně, na život a na smrt, a než se stačí usmát, jsou spolu v poštovní schránce, kde jsou stažené žaluzie, a to je začátek jejich dlouhé svatební cesty.