Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

K vydání připravila, předmluvou, vysvětlivkami, ediční poznámkou a slovníčkem opatřila, obrazovou přílohu vybrala Felicitas Wünschová. Obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Sklenář. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., jako svou 3784. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1979. Odpovědný redaktor Jan Lehár. Vydání čtvrté (knižní třetí), v Odeonu první.

ŽÁNR:

Cestopis z let 1815-1818

OBSAH:

Polák odjel do Itálie v roce 1815 a působil tam jako důstojník vítězné rakouské armády. Zároveň dohlížel na vykopávky v Pompejích, podnikané generálem Kollerem, a v Neapoli strávil tři roky. Velmi se zajímal o tamější kulturu, což bylo spojeno s jeho zájmem o historii, ve které již měl mnohé znalosti. Ve svém cestopise se dále zmiňuje o italském způsobu života, o řemeslu, obchodu, zemědělství i veřejné správě.

Dílo je rozděleno do 4 částí, kterým předchází předmluva, následují přílohy v podobě čtyř dochovaných Polákových dopisů a obrázkové přílohy, vysvětlivky, ediční poznámka a slovníček. Každá část je dále dělena na jednotlivé podčásti.

První díl popisuje samu cestu do Itálie, která vedla přes Vídeň, Štýrsko, Korutansko až do Veneciánska. V Benátkách klade důraz na celý vývoj tohoto města a do tohoto oddílu vkládá básně v podobě reflexivní lyriky.
Ve druhém díle postupuje přes Toskánsko do Říma, kterým je zklamaný. Do onoho slavného Chrámu sv. Petra mohou totiž jen bohatí lidé ověšení kříži a nosící bohaté hábity, obyčejní lidé tam nemohou. Na to dohlížejí stráže, jež se ovšem chovají obhrouble. Pociťuje, že jim nejde o víru jako o zdůraznění jejich postavení, což dokazuje i to, že se někteří při mši baví.
Třetí díl je věnován Neapoli, ve které strávil nejvíce času. Všímá si tu nedbalého oblékání místních obyvatel, špíny, hluku a charakteru lidí. Ti ač jsou uzavření, jsou vychytralí, lstiví a zákeřní. Vnímá zde i postavení žen, které jsou hodně doma, přiživují se na mužích, mají vůči nim odtažitý vztah a často dochází k nevěrám. Stejně tak rvačky nejsou ničím netypickým. Co tu kritizuje, je vypjaté náboženství, víru v pověry a zázraky. Zmiňuje se o zálibě lidí ve spánku a lenošení, podrobně popisuje i národohospodářství. Nesmí opomenout kult matky, který je charakteristický pro celou Itálii.
Ve čtvrtém díle najdeme zmínku o hoře Vezuv, Pompejích a o dalších historických a přírodních památkách. Závěrečná částka pak nese název Ostrov Ischia.