ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Fučík Julius (*23.02.1903 - †08.09.1943)

­­­­

Reportáž psaná na oprátce (5)

Pásmo reportáží, posmrtně vydané, které se podařilo vynést z pankráckého vězení a ukrýt do konce války.
Autor popravený roku 1943 nacisty vypovídá o statečnosti, solidaritě a pevnosti lidských vztahů, které nenarušilo ani mučení v nacistických vězeních a které byly základem společenského uspořádání poválečného Československa.

Julius Fučík psal ve vězení na Pankráci celý svůj příběh a posílal ho na motácích své ženě Gustě Fučíkové.

Vykresluje nám zde otřesné svědectví z pankrácké věznice. Přibližuje nám způsoby vyslýchávání, které používalo gestapo v Petschkově paláci, nazývaném vězni též "biograf".

Fučík byl zajat náhodou 24. dubna 1942 při jedné tajné schůzce jejich výboru u rodiny Jelínků. V té době měl vystavenou legitimaci na jméno Horák. Ani při nejtěžším mučení neprozradil žádného svého spojence.

Na cele se seznámil s Josefem Skořepou, jemuž dal přezdívku "táta". Skořepa, "Kolín" - český dozorčí a Hora v uniformě českého strážníka byli právě ti, kteří zprostředkovávali spojení Fučíka s okolním světem a vynášeli motáky.

Zanedlouho po zatčení Julia Fučíka byl zatčen jeho pobočník Mirek, který všechna jména prozradil, a tak se Fučík shledával na "čtyřstovce" - místnosti, kde se čekalo na výslech - se známými tvářemi, mimoto i se svou ženou. Gustě hrozili smrtí svého muže, ale ona prokázala svou tvrdost a statečnost. Později byla odvezena transportem.

Fučík popisuje osoby, které mu připomínaly figurky hrající jen o svůj život. Například ředitel věznice a "figurky" dozorčích. Na druhou, protikladnou stranu stavěl skutečné postavy-hrdiny, kteří se pod rizikem smrti nebáli spolupracovat. Byli to "táta" Skořepa, dozorčí Kolínský, dr. Miloš Nedvěd, Arnošt Lorenz, Lída - jeho spojka, Vysušilovi, Jelínkovi a tisíce nejmenovaných, kteří však jméno měli.

I když na Pankráci byli všichni izolováni stěnami, tvořili jeden pevný a obrovský kolektiv, jenž věřil a bojoval za své vítězství. Reportáž končí slovy:

"I má hra se chýlí ke konci. Ten už jsem nenapsal. Ten už neznám. To už není hra. To je život. A v životě není diváků. Opona se zvedá. Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!"

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Bohumila, 30.11.2012

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Julius Fučík - Reportáž psaná na oprátce (5)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)