Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Odeon 1997, přeložila J. Vrbová, první vydání.

OBSAH:

Bez pozastavení, bez zamyšlení, zrychlení tempem velkoměst, utíká nám náš život pod rukama, aniž bychom si před stářím uvědomili, jak krátký je náš život, který se během minulého století proměnil v konzumní, tělo a jeho potřeby upřednostňující. Rozdíl mezi tímto druhem žití (i když poněkud vznešenějším) a dnes už staromódním, ustupujícím principu duchovnosti a záruce věčného života, nám v podobě hořkého románu vypovězeném v listu Florie Aemilie Aureliovi Augustovi, předkládá populární norský autor Jostein Gaarder (Sofiin svět, Tajemství karet, Dívka v oranžovém), již tradičně poskytující zajímavý, vtahující příběh, který ovšem zpravidla skrývá velice hlubší význam. Ten se zde ovšem obsazuje do role komentátora dopisu od Florie, jenž zde teskní po dnech, kdy ještě Augustus, pravděpodobně nejvýznamnější latinský církevní spisovatel, vyučoval v Římě rétoriku, přičemž se seznámil se svojí budoucí přítelkyní Florií, kterou však po přijetí křesťanské víry odvrhl a jejich dítě označil za plod hříchu, ve strachu ze ztráty věčného života snažil se zapomenout na lidskou lásku, tělesný princip, který v listu Florie tolik obhajuje.
Jelikož byl dopis napsán v Latině, poté přeložen do Norštiny, ze které pak do Češtiny, dalo by se předpokládat, že se originál (mimochodem náhodou zakoupený autorem na tržnici v Buenos Aires) bude od naší verze poněkud lišit, nebýt již zmíněných komentářů autora, které v případě citátu ať antické tragedie, filosofů, nebo rčení v Latině na každé levé straně vysvětlují, překládají nebo alespoň vyjasňují potřebné, což jednak nějak neporušuje vznešený jazyk Floriin, jež při svém pobytu vzdáleném Augustinovi v Kartágu nastudovala pro čtení milencových knih, aby zjistila pravé příčiny jejich rozchodu, ale je navíc velmi poučné. List je napsán krásným, vznešeným jazykem, který ale není přílišně květnatý ani složitý, což podporuje snadnou čtivost již tak dost krátké knihy. Na rozdíl od jiných knih podobného rázu tato kniha neodkazuje na odpoutání se od života příliš pozemského a tělesného, ale spíše apeluje na kleriky a jiné podle Florie až příliš oduševnělé intelektuály a jak už napovídá název, upozorňuje na krátkou délku našeho pobytu v tomto světě, pochybujíc tak trochu o existenci vyšších mocí, tedy o novém smyslu Augustinovy existence. Ve slabších povahách by snad mohla vzbudit nihilistické představy a ztrátu cíle, nicméně většinu čtenářů snad přesvědčí o pravé ceně času, kterého je v konečném důsledku vždy nejméně. Ať už si tedy od knihy slibujeme cokoli, smutný dopis jednomu z nejslavnějších autorů vůbec, smutnější ještě mnohem víc po přidání faktu, že není vůbec jisté, že si Augustin Floriino trápení kdy přečetl, nám téměř jistě dá všechno, co by nás mohlo napadnout, snad kromě příběhu, který není sice zrovna dvakrát dramatický, avšak ve sledu autorčiných názorů, nalézáme více a více událostí ze společně stráveného času protagonistů, jež příběh klasickému románu dosti přibližují - například v roli antagonisty si můžeme představit Aureliovu matku coby zlou tchýni, která sice jedná z velmi logicky zdůvodnitelných pohnutek, nicméně však spolu s biskupem Ambrosiem, jenž světce přivedením k víře odvedl od Florie Aemilie, zplodí všechnu tu hořkost, jež je z dopisu cítit na každé straně.

Ať už budete mít na Vita brevis a na lásku světce názor jakýkoli, kniha vás jestli nezmění tak minimálně přivede k zamyšlení o tom svém a o životě vůbec.