ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­

Faustyna neobyčejně obyčejná: Příběh o setkání

Sestra Faustyna Kowalská byla ženou, jež se cítila skutečně šťastná. Mnozí lidé z jejího okolí jí pohrdali kvůli nedostatku vzdělání, ona však děkovala Ježíši za to, že si ji vyvolil pro tak velké poslání, jakým je šíření úcty k Božímu milosrdenství. Její silou a štěstím byla láska, po které každý člověk tolik touží.
Jolanta Sąsiadeková napsala psychologicky propracovaný příběh, jenž přináší nečekané zvraty a mnohá překvapení. Střídáním textů ze života světice s příběhem dnešních vysokoškolaček Evelíny a Katky poukazuje na význam hodnot, jakými jsou rodina a milosrdná Boží láska.
Kniha obsahuje cenná svědectví o životě sestry Faustyny; její dopisy i myšlenky z duchovního deníku se mohou pro čtenáře stát podnětem k prohloubení vztahu k Ježíši.
Publikaci uvítají ti, kdo mají rádi dobře napsané životopisy svatých, kdo se chtějí více dozvědět o této velké polské světici, a také dívky a ženy, které uvažují o duchovním povolání.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří roku 2006. Počet stran: 175. ISBN: 80-7195-018-1.

STRUČNĚ O AUTORCE:

Jolanta Sąsiadeková je novinářka z polské Wroclawi. Vystudovala práva a téměř dvacet let psala do novin o problémech ve společnosti. Od roku 1996 pracuje v katolickém časopisu Gosc Niedzielny, do nějž píše mimo jiné právě o svatých.

OBSAH:

Eva - nebo též Evelína, jak jí každý říká - je studentkou na vysoké škole a je zachumlaná v posteli s úmyslem pospat si trochu déle, když je ta neděle. Usíná a zdá se jí podivný sen, ve kterém putuje na vrchol spolu s mnoha poutníky až k poutnímu kostelu. Tu v davu uvidí černý hábit. Ano, je to sestra Faustyna. I když ji nedohoní a v kostele ji pak již nemůže najít, najednou procitá ze snu a nemůže uvěřit, že byl tak živý. Od té chvíle začíná náš příběh nabírat na otáčkách. Evelína už nezabere a je plná myšlenek, co měl tento sen asi znamenat. Vstává a jako by ji jakási síla vedla ke knihovničce, kde hledá životopis této významné polské světice.
Rozžíhá si noční lampičku a čte.

O tom, jak se Mariana a Stanislav Kowalští poznali, jak se starali o svůj dům, zahradu i přilehlé polnosti a louky. Oba si jeden druhého vážili a milovali se. Mariana byla mírnější povahy a Stanislav byl pracant. Sice velmi přísný, ale nikdy to nemyslel zle, oba chtěli pro své děti jen to nejlepší. Stanislav byl jeden z mála, který uměl číst a psát, a to se snažil předat i svým dětem. Nejstarší byla Joža, pak Gieňa, Helenka - nejhodnější ze všech dětí, pak nevím přesně, jak to šlo dál, ale měla i bratry Staška a Měčislava, také malou Evičku atd... Myslím, že po Helence měli ještě sedm nebo osm dětí. A uživit je všechny dalo otci rodiny velkou námahu a často pracoval nad rámec svých možností. Starší sestry se musely ohánět - pomáhat v kuchyni, vyvádět krávy na pastvu nebo pomáhat mamince hlídat menší děti. Když byly dcery dospělejší, šly na službu.

Ještě k Helenčinu dětství. Ta už od raného dětství projevovala znaky zbožnosti. Nejraději chodila do kostela a jedinou zasvěcenou osobou, kterou znala, byl pan farář ve Swinici, což bylo dva kilometry od jejich vesnice, jež se jmenovala Glogowec. Každou volnou chvilku chtěla být s Bohem, a proto se neustále modlila a snažila se dělat dobro všem lidem. Jednou se převlékla za žebračku, aby si vyzkoušela, jak to tito lidé mají těžké. Od té doby prodávala své vyrobené panenky dětem a utržené peníze nosila pro potřeby nemocných a chudých do kostela.
V devíti letech byla poprvé u prvního svatého přijímání. Ten den šla cestou domů dlouho, protože se nemohla nasytit pocitu, že je v jejím srdci sama Láska - Pán Ježíš. Ten den celá zářila.
Helenka už v dětství věděla, že chce sloužit Bohu i lidem a říkávala, že bude chodit s poutníky - myslela tím poustevníky v lesích. Jinak byla Hela nesmírně hodné a přívětivé děvče, které se neustále modlilo nebo si četlo v modlitebních knihách, pro každého měla svůj úsměv a vlídné slovo. Vždy ctila své rodiče a poslouchala je na slovo, aby jim nepůsobila starosti a aby se nemusel tatínek rozčilovat a trestat, což on uměl náramně - ale opět to myslel jen v dobrém.

To všechno, co jsem zde popsala, je v knize proloženo Evelíninými poznámkami a úvahami, dokonce o tom diskutuje se svou maminkou, jež má sestru Faustýnu ze všech světic nejraději.
Jednou se s maminkou doslova chytly, ale to bylo ještě dřív, než Evelka začala číst tento životopis světice. Dokonce ji matka označila za hloupou a namyšlenou, když chce zavrhnout knihu, kterou ani pořádně nepřečetla.

Evelína musí z postele, aby stihla nedělní mši svatou. Tam v kostele potkává svou nejlepší kamarádku z dětství (MŠ a ZŠ) Katku, která byla rok v Londýně, kde pracovala jako au-pair u jedné rodiny a připadala si tam jako služka. Evelína ji hned začne přirovnávat ke svaté Faustýně. Musí spolu probrat tolik věcí, a tak se Evelína vrací domů až okolo druhé hodiny, kdy na ni její rodiče čekají s obědem. Poté si s maminkou Evelína chvíli sedne do velkého pokoje plného knih a povídají si o podobnosti Katky a Faustýny. Matka říká, že Faustýna dělala vše, aby byla za jedno s Bohem, aby vždy plnila jeho vůli. Evelína si to bere k srdci a jde rovnou do svého pokoje číst a číst. Je svatou Faustýnou doslova pohlcena, a když přijde uplakaná Katka, že má doma peklo a že jí rodiče vyčítají, že neví, co chce, vydávají se spolu s knihou do parku. Tam čtou a diskutují - o nikom jiném než o Faustýnce. Nyní probírají její cestu po polských domácnostech, kde sloužila, aby si vydělala jednak na věno pro vstup do kláštera a jednak poslala nějaké peníze domů. Její rodiče dvakrát kategoricky odmítli, aby Helena vstoupila do kláštera. Prostě pro ni viděli jinou budoucnost a opět chtěli pro ni to nejlepší, jenže Helenka viděla své štěstí jedině v Ježíši Kristu.

Když už je plně rozhodnuta, obchází celou Varšavu a prosí o vstup do kláštera. Všichni ji však odmítají už jen podle toho, jaké má chudé šaty a vzezření. Až poslední klášter, Dům Kongregace sester Matky Božího milosrdenství ve Varšavě, ji přijímá pod podmínkou, že od chvíle schválení vstupu bude šetřit na věno, aby se mohla stát řeholnicí.

V klášteře podstupuje postulát, noviciát, obláčku, časné sliby a pak i ty věčné. V klášteře to nemá jednoduché, ale všichni ji mají rádi pro její milou povahu, ochotu pomoci, moudrost, zbožnost, odříkání, naprostou poslušnost atd. Vypovídají o tom sestry, které s ní přišly do styku, s nikým neměla větší problémy a všichni si jí vážili, jak se dozvídáme z kapitolek o jejím životě v klauzuře.
Nutno podotknout, že již v dětství mívala různá vidění, povídala si s Pánem Ježíšem a vždy, když bylo nejhůře, prosila a on jí pomohl. Procházela si také duchovní temnotou, ale nechtěla to na sobě nechat znát, vždy se usmívala a žila pro druhé a hlavně pro Boha, jenž její nitro naplňoval odvahou a mnohými milostmi.

V klášteře většinou sloužila v kuchyni nebo ve skleníku a na zahradě. Žádné práce se nezalekla a její poslušnost byla až taková, že nechávala sebou házet z jednoho místa na druhé a vůbec jí to nevadilo, protože věděla, že je to Boží vůle. Její hlavní představenou byla matka Michaela Moraczewská a jejím hlavním zpovědníkem P. Michael Sopóck. S těmito dvěma lidmi se nejvíce radila o věcech, které ji potkávaly a oni jí rozuměli a drželi nad ní ochrannou ruku.

Sestra Faustýna měla mnoho vidění, ale jedno se stalo doslova celosvětovým - to když jednou v noci uviděla Ježíše, který jí přikázal namalovat obraz tak, jak jej viděla s paprsky vycházejícími z jeho srdce, a aby tento obraz byl posvěcen a vystaven na veřejném místě v kostele. První neděli po Velikonocích měl být rovněž ustanoven svátek Božího milosrdenství. Obraz byl namalován, ještě než zemřela.

Tato významná polská světice, apoštolka Božího milosrdenství a šiřitelka jeho vůle zemřela na tuberkulózu plic, střev a krku, posilněna svátostmi, dne 5. října 1938 ve věku 33 let.

A jak to dopadlo s našimi hrdinkami Evelínou a Katkou? Katka úpěnlivě prosila Eviny rodiče, aby se co nejdříve vydali do Lagiewniku, kde je bazilika Božího milosrdenství posvěcená svatým otcem Janem Pavlem II. a rovněž hrob svaté sestry Faustyny. Katka prožívá svou životní proměnu. Je zasažena životem světice a chce se stát řeholnicí jako ona. Konečně má v životě jasno - bude sloužit Bohu a lidem jako ona v nedalekém kraji, kde Helenka Kowalská vyrůstala a kde nyní vyrůstá nový klášter, který se teprve buduje: "Tady jednou budu bydlet," ukončuje vyprávění Katka.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha je velice dobře napsaná, momenty ze života Heleny Kowalské (coby svaté sestry Marie Faustyny) se prolínají s příběhem dvou vysokoškolaček, jež hledají své místo ve světě. Kniha pěkně ukazuje, jak je důležité mít hodnoty (jako je rodina) a na druhé straně milosrdnou Boží lásku, která když si najde místo v srdci člověka, tak ho jen stěží pustí, a to není násilná, nezávidí, ale co více - je pokorná a dokáže hory přenášet. Je až s podivem, jak Katka rychle v tuto nezměrnou Boží lásku dokázala odpovědět a vrhá se do ní po hlavě. Myslím, že cesta každého člověka je právě jen a jen na něm. A když uslyší hlas Božího povolání, a to v jakémkoliv věku, je jen těžko jej přehlušit.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Frankie12, 18.01.2020

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník - nenalezen žádný další obsah z autorovy tvorby
Čítanka - nenalezen žádný úryvek z autorovy tvorby
Životopisy - autorův životopis nenalezen
­­­­

Diskuse k výpisku
Jolanta Sąsiadeková - Faustyna neobyčejně obyčejná: Příběh o setkání







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­